Mapping the Proliferation of Strategic Partnerships

Abstract

Since the end of the Cold War, states have increasingly resorted to the establishment of informal alignments, with "strategic partnerships" at the forefront, whereas the number of formal military alliances has been stagnating. In spite of the rapid proliferation of these partnerships-next to other forms of informal cooperation-the extant International Relations literature has paid only limited attention to this phenomenon. In this dissertation, I introduce and analyze the first dataset of Bilateral Intergovernmental Strategic Partnerships (BISPs) established by G20 members between 1993 and 2020. Utilizing insights from international alignment and institutionalist literature, I aim to: (1) provide the first empirical account of the extent to which strategic partnerships have proliferated among the G20 and over time; (2) identify factors driving states to form strategic partnerships; and (3) determine whether these partnerships operate primarily as complements to the existing alliance structures, or exist in place of them as "low-cost" alternatives. Firstly, I found that G20 members alone established approximately 382 strategic partnerships by the end of 2020, surpassing previous estimations. Secondly, I found that the onset of strategic partnerships correlates with factors such as economic...

Od konce studené války se státy stále častěji uchylují k vytváření neformálních spojenectví, v čele se "strategickými partnerstvími," zatímco počet formálních vojenských aliancí stagnuje. Navzdory rychlému šíření těchto partnerství-vedle jiných forem neformální spolupráce-věnovala dosavadní literatura o mezinárodních vztazích tomuto fenoménu jen omezenou pozornost. V této disertační práci představuji a analyzuji první soubor dat o bilaterálních mezivládních strategických partnerstvích (BISP) založených členy skupiny G20 v letech 1993 až 2020. S využitím poznatků z literatury o mezinárodních spojenectvích a institucionalismu se snažím: (1) poskytnout první empirický popis rozsahu, v jakém se strategická partnerství rozšířila mezi členy G20 a v průběhu času; (2) identifikovat faktory, které vedou státy k vytváření strategických partnerství; a (3) určit, zda tato partnerství fungují především jako doplněk stávajících aliančních struktur, nebo existují místo nich jako "nízkonákladové" alternativy. Zaprvé jsem zjistil, že jen členové skupiny G20 do konce roku 2020 navázali přibližně 382 strategických partnerství, což překonává předchozí odhady. Za druhé jsem zjistil, že vznik strategických partnerství koreluje s faktory, jako jsou ekonomické zájmy, rostoucí mocenský status a podobnost režimů. A konečně...