Genderové rozdíly ve svědectvích z Osvětimi

Abstract

Práce se zabývá svědectvími z doby holokaustu. Jejím cílem bylo porovnat dvě vybraná svědectví přeživších, najít hlavní témata a porovnat tato svědectví i z hlediska genderu. Ke stanovení hlavních témat jsem použila 17 svědeckých výpovědí, které jsem přečetla. V první části práce se zabývám vývojem vnímání svědectví v čase, vztahem holokaustu a genderu a svědectvím jako žánrem. Ve druhé části analyzuji svědectví Elieho Wiesela a Edith Egerové. Hledala jsem společné rysy i rozdíly v prožívání věznění. Vybrala jsem událost, která hrdiny během dospívání v táboře zásadně ovlivnila a zabývala se i jejich vývojem před válkou a po válce. Jako zásadní pro jejich přežití se jeví přítomnost blízké osoby v táboře a poté jejich schopnost odmítnout vinu za to, co jim stalo. Oba aktéři také dokázali uplatnit zkušenosti z let věznění ve svém profesním životě po válce. Z hlediska genderu se svědectví Elieho Wiesela a Edith Egerové zásadně neliší, naopak jsou si velmi podobná. Gender tedy na přežití těchto svědků neměl zásadní vliv.

The thesis deals with testimonies from the time of the Holocaust. Its aim was to compare two selected testimonies of Holocaust survivors, to find the main themes and to compare these testimonies also in terms of gender. I used the 17 testimonies that I read to determine the main themes of the testimonies. In the first part of the thesis, I discuss the evolution of perceptions of testimony over time, the relationship between the Holocaust and gender, and testimony as a genre. In the second part, I analyze the testimonies of Elie Wiesel and Edith Eger, looking for commonalities and differences in the experience of imprisonment. I selected an event that had a major impact on the protagonists during their adolescence in the camp and also looked at their development before and after the war. The presence of a loved one in the camp and then their ability to refuse to accept blame for what happened to them appears to be crucial to their survival. Both actors were also able to apply the experiences of the prison years to their professional lives after the war. In terms of gender, the testimonies of Elie Wiesel and Edith Eger do not differ fundamentally; on the contrary, they are very similar. Gender therefore had no major influence on the survival of these two young people.