Vzdělávání k mezináboženské toleranci

Abstract

Práce se zaobírá zejména teoretickým zázemím pro vzdělávání k mezináboženské toleranci. Napřed definuje pojmy jako víra, tolerance a církev s přihlédnutím k jejich náboženským konotacím. Posléze se obsáhle věnuje náboženství, a to zejména z pohledu sociologie a psychologie náboženství, stejně jako termínům spiritualita a transcendence. Zabývá se také typy a druhy náboženství, přičemž jmenuje a popisuje ty nejdůležitější náboženské směry. V další části se snaží osvětlit pozici náboženství v globalizovaném světě, a vysvětluje, proč je potřeba vzdělávat jednotlivé složky společnosti směrem k toleranci, a to především té náboženské. Práce dále navrhuje několik oblastí, kterými by se takové vzdělávání mohlo inspirovat. Do těchto oblastí zahrnuje mezináboženský dialog, výchovu k toleranci, všechna multikulturní, psychologická, historická a kulturněantropologická hlediska, napomáhající k jednoduššímu přijetí tématu. V další části pak navrhuje některé vzdělávací metody a postupy, které by k tomuto cíli mohly býti využity, stejně jako se snaží definovat některé z mnoha cílových skupin příjemců takového vzdělávání. Na závěr se pokusí kriticky zhodnotit obtíže a filozofické předpoklady, na které by se ve vzdělávání k náboženské toleranci mohlo narazit a zodpovědět otázku, je-li taková činnost vůbec možná.

The following thesis is focused on the theoretical background on education towards inter-religious tolerance. First, it concentrates on explaining central terms such as Faith, Tolerance and Church. Then it focuses on Religion as a subject, from the Sociology and Psychology of Religion point of views and also on terms such as Spirituality and Transcendence. It is followed by the description of types and forms of religion, focusing shortly on the main world religions and their history. Then the position of religion in the present times is addressed, as well as how it might affect modern society. Several options are proposed for the basic purpose of education towards religious tolerance, such as dialogue, tolerance education and historical, psychological, culture anthropological and multicultural views are also included. Some possible educational techniques and methods helpful to the cause are proposed, as well as pinpointing possible target groups and recipients of such a programme. The last part is dedicated to the authors critical view on the problem, identifying weak points and possible dangers in the process.