Sursum: posvátno v umění druhé vlny českého symbolismu

Abstract

Přelom devatenáctého a dvacátého století byl v Čechách obdobím vystřízlivění z nadšení racionalismem. Víra ve všemocný rozum se vytrácí a objevuje se touha po návratu k duchovnu, intuitivní složky vědění znovu nabývají důležitosti. Nastává obrat ke snu a fantasii. Velkou módou se stávají spiritistické seance, mystické a magické spolky. Vzrůstá zájem o orientální a pohanská náboženství, oživení zažívá i katolicismus. V prvním desetiletí dvacátého století vzniká skupina umělců, nazývaná Sursum,1 jejímž cílem bylo naplnit umění duchovním obsahem. Krom zaměření na duchovní tvorbu, neměli ovšem téměř nic společného. Jejich inspirační zdroje i víra byly odlišné. Nevytvořili proto vlastní svébytný umělecký styl, a jsou označováni za pozdní symbolisty, nebo také za druhou vlnu českého symbolismu. V této práci se snažím ukázat, jaké prostředky k zobrazení posvátna si zvolili a pomocí komparace ukázat nakolik byla jejich východiska odlišná. Vycházím přitom nejen z dobové kritiky, ale i zařazuji názor umělců samých a samozřejmě svůj vlastní. S výjimkou Jana Zrzavého, který se stal uznávaným českým malířem, zůstala jména ostatních členů Sursa veřejnosti téměř neznámá. Známi jsou též František Kobliha a Jan Konůpek, ale spíše pro svou grafickou tvorbu, než činnost související se Sursem. Poslední dobou se stal módním...