Architektonické výstavy čtyřicátých až šedesátých let 20. století v Praze.

Abstract

Předmětem diplomové práce jsou pražské výstavy v letech 1940 až 1970, které prezentovaly architekturu, ať už současnou či historickou. Ambicí práce je poprvé systematicky prozkoumat české architektonické výstavní projekty z pohledu tzv. exhibition histories, jež nahlížejí dějiny umění jako dějiny výstav. Výstava je zde chápana jako specifické (architektonické a umělecké) dílo dokumentující nejen architektonickou nebo uměleckou scénu, ale také podmínky politické, institucionální a personální. Jednou ze základních tezí práce je prověřit, zda vůbec, případně jakým způsobem, ovlivňovaly architektonické výstavy teorii a dějiny architektury. Autorka zaměří svou pozornost také na problematiku vystavování architektury, jež je na rozdíl od jiných uměleckých disciplín v mnohém limitované. Zpracovávaný materiál bude sledován chronologicky po desetiletích. Tento přístup umožní zhodnotit proměny architektonických výstav v čase bez předem definovaných mezníků a otevřeně se zamyslet nad tématy, jež výstavní projekty přinášely.

The main topic of diploma theses are Prague exhibitions, which were presenting contemporary or historical architecture from year 1940 to 1970. Goal of this research is to systematically investigate Czech architectural projects from the point of view of so called exhibition histories, which look at history of art as history of exhibitions for the first time. Exhibition is understood as specific (architectural and artistic) creation, that documents not just architectural or artistic scene, but also political, institutional and personal conditions. One of the grounds of this thesis is to check the principles how - or if at all - architecture history and theory were affected by architectural exhibitions. Author pays attention also to issues connected with architecture exhibiting, which is in many ways limited in a contrast to other artistic disciplines. Researched material is going to be presented chronologically in decades. This approach provides evaluation of architectural exhibitions changes in history without pre-defined turning points. Furthermore, it supports open minded thinking about exhibitions and their themes.