Analýza šířky vodního toku a její kartografická vizualizace v různých měřítcích

Abstract

Tato bakalářská je zaměřena na automatizované měření šířky vodního toku, její analýzu s cílem ověřit, zda tento parametr může být použit pro hodnocení míry kartografické generalizace a následnou kartografickou vizualizaci. Zkoumány byly vektorové kartografické reprezentace řek Labe, Orlice a Vltava v měřítcích 1 : 25 000, 1 : 100 000 a 1 : 250 000. V rámci bakalářské práce byla navržena vlastní metoda měření šířky vodního toku, využívající kombinaci metody nejbližšího souseda a bipartitního párování. Jedná se o metody, které dosud nebyly v tomto kontextu společně použity, navrženou metodu lze považovat za inovativní. Naměřené šířky byly vizualizovány pomocí grafu, histogramu a metodami tematické kartografie. Při vizualizaci šířek dlouhých vodních toků (Labe, Vltava) docházelo k overplottingu. Histogram a metody tematické kartografie se ukázaly být vhodnými pro porovnání dat v různých měřítkách. Jako statistické parametry šířky v závislosti na kilometráži byla spočtena první a druhá derivace. Počet změn znaménka první, resp. druhé derivace se ukázaly být dobrými identifikátory pro zjištění míry generalizace, jelikož se podle předpokladu se zmenšujícím se měřítkem mapy jejich hodnoty klesaly. Klíčová slova: šířka vodního toku, vizualizace, tematická kartografie, měřítko mapy, kartografická...

This bachelor thesis focuses on the automated measurement of river width and its analysis to verify whether this parameter can be used to evaluate the cartographic generalization rate and the subsequent cartographic visualization. Vector cartographic representations of Elbe, Orlice, and Vltava rivers at scales scales 1 : 25 000, 1 : 100 000, and 1 : 250 000 were examined. Within the framework of the bachelor thesis, a method of measuring the width of the watercourse was proposed, using a combination of the nearest neighbor method and bipartite matching. These methods have not been used together in this context before, and the proposed method can be considered innovative. The measured widths were visualized using graph, histogram, and thematic cartography methods. Overplotting occurred when visualizing the widths of long watercourses (Elbe, Vltava). Histogram and thematic cartography methods proved to be suitable for comparing data at different scales. The first and second derivatives were calculated as statistical parameters of width as a function of kilometrage. The number of changes in the signs of the first and second derivatives, respectively, proved to be good identifiers for determining the degree of generalization. As expected, their numbers decreased with decreasing map scale. Keywords:...