Složený infinitiv ve španělštině a jeho české protějšky

Abstract

Tato práce zkoumá španělský složený infinitiv a jeho české protějšky. V teoretické části jsou představeny nefinitní slovesné formy, jejich funkce a rozdíly mezi gerundiem, participiem a infinitivem, následně jsou komentovány syntaktické funkce infinitivu ve větě, a poté samotný složený infinitiv. V závěru teoretické části jsou představeny inherentně retrospektivní polopredikační konstrukce. Praktická část obsahuje korpusovou analýzu jedné z nich, a to después de + složený infinitiv, v paralelním korpusu Intercorp, na základě které byla vytvořena překladová typologie, a ta následně porovnána s výsledky dané konstrukce s jednoduchým infinitivem. Došlo se ke zjištění, že hlavní překladové typy zahrnují časové vedlejší věty a nominalizaci infinitivu. Klíčová slova: španělština, čeština, infinitiv, složený infinitiv, korpusová analýza

This thesis discusses the Spanish compound infinitive and its Czech counterparts. The theoretical section introduces non-finite verb forms, their functions, the differences between gerunds, participles, and infinitives, and the syntactic functions of the infinitive in a sentence. It also covers the compound infinitive, concluding with an introduction to inherently retrospective semi- predicative constructions. The practical section includes a corpus analysis of one of these constructions, specifically "después de + compound infinitive," in the parallel corpus InterCorp. Based on this analysis, a translation typology was developed and compared with the results of the construction using the simple infinitive. The study found that the main translation types include temporal subordinate clauses and nominalization of the infinitive. Key words: Spanish, Czech, infinitive, perfect infinitive, corpus analysis