Ideál caudilla - historie a současnost

Abstract

This study investigates the hypothetical connection between the phenomena of caudillismo and populism. Many academic works expect this connection to exist, and the term "caudillo" has even been informally applied as an unflattering nickname for populists who attempt to overstep the limits on their power set by democratic institutions. However, as there are easily observable differences between the two, especially the key relationship with the concept of "elites", this work sets out to discover the precise nature of their connection. Firstly, the concept of Weberian ideal type is used to create a "universal" caudillo, after which 3 case studies - Argentina, the Dominican Republic and Peru - are used to analyse the relationship between the historical caudillos and modern politicians, after which the ideal type of a caudillo is applied to discover commonalities and differences in self-presentation, behaviour and acts. Each of the selected countries offers a different experience with both caudillismo and populism, however, as this study reveals, the results are surprisingly similar - Peru even showcases that the country needn't have a figure of a specific strong historic caudillo, as was the case with Argentina's Juan Domingo Perón and Dominican Rafael Leónidas Trujillo and Joaquín Balaguer. It concludes that...

Tato práce se zabývá hypotetickým spojením mezi fenomény caudillismu a populismu. V odborné literatuře je často podobný vztah předpokládán, výraz "caudillo" se dokonce neformálně vžil do jisté míry jako nelichotivé označení populistů, kteří se snaží povyšovat svou moc nad demokratické instituce. Protože však mezi těmito jevy existují snadno spatřitelné rozdíly, především klíčový vztah ke konceptu "elit", tato práce má za cíl objasnit jejich vztah. Nejdříve je vytvořen Weberovský ideální typ caudilla, a následně jsou využity 3 případové studie - Argentiny, Dominikánské republiky a Peru - na kterých je zkoumán jak vztah mezi skutečnými historickými caudillos a moderními politiky, tak podobnost mezi ideálem pro nalezení shod a rozdílů v prezentaci, chování a krocích. Každá z vybraných zemí poskytuje jinou zkušenost jak s caudillismem, tak s populismem, nicméně práce zjišťuje, že výsledky jsou překvapivě podobné - Peru dokonce dokládá, že ani není potřeba specifické silné historické osoby caudilla, jakým byli pro Argentinu Juan Domingo Perón a pro Dominikánskou republiku Rafael Leónidas Trujillo a Joaquín Balaguer. V závěru tak dokládá, že nelze tvrdit, že caudillos jsou staří populisté či populisté noví caudillos, nicméně že caudillos svou existencí vytvořili poptávku po roli silného paternalistického...