Výchova a vzdělávání podle Aristotelovy Politiky

Abstract

Diplomová práce předkládá interpretaci knih VII a VIII Aristotelovy Politiky se zvlášním zřetelem na výchovu a vzdělávání. V první části zkoumá postavení VII. a VIII. knihy v rámci celku Politiky a na základě diskuse jedntlivých interpretací zaujímá interpretační stanosvisko o samostatnosti knih a o jejich relativním stáří vzhledem k ostatním knihám Politiky. Ve druhé části se zabývá problematikou výchovy a vzdělávání, jejich funkcí v rámci obce, souvislovstmi s politikou, rozsahem, členěním a cíli. Dospívá k závěru, že Aristotelés v posledních dvou knihách Politiky zavádí v nejlepší možné obci povinnou školní docházku pro mládež. Záměrně tak omezuje bohatší a obsáhlejší celek vzdělávání na toto pro obec i jednotlivého občana zásadní vývojové období. Třetí část práce pojednává obsah výchovy a vzdělání v Aristotelově návrhu a věnuje se jednotlivým předmětům. Mezi nimi výsadní místo zaujímá músické vzdělávání, které je svým trojím účinkem vykázáno jako hlavní předmět a zároveň pro cíl blaženosti obce dostačující a všem občanům přístupný. Zároveň vysvětluje absenci rozumového vzdělávání jako Aristotelův záměr vzhledem k omezení se na společné státní povinné vzdělávání. Klíčová slova Aristotelés, politika, výchova, vzdělávání, ctnost, obec, stát, vláda, muzika, hudba, povinná školní docházka

The diploma thesis presents the interpretation of books VII and VIII of Aristotle's Politics with special regard to education. In the first part, it examines the position of books VII and VIII within the Politics as a whole and based on the discussion of individual interpretations, it takes a position of the independence of the books and their relative age in relation to the other books of the Politics. In the second part, it deals with the issue of education, its function within the polis, connections with politics, scope, structure and goals. It comes to the conclusion that in the last two books of the Politics, Aristotle introduces compulsory education for the youth in the best possible polis. In this way, he deliberately limits the richer and more comprehensive whole of education to this period of development, which is essential for the polis and the individual citizen. The third part of the thesis discusses the content of education in Aristotle's proposal and is devoted to individual subjects. Among them, musical education occupies a privileged place, which, due to its triple effect, is shown to be the main subject and, at the same time, sufficient for the goal of the well-beeing (eudaimonia) of the polis itself and accessible to all its citizens. At the same time, it explains the absence of...