Myšlení obrazu

Abstract

Text se pokouší o prozkoumání klasické teorie mimésis, která obsahuje motivy, jež naše rozumění obrazu ovlivňují dodnes. Klasickému vymezení mimésis je věnována pozornost především v dílech Platóna a Aristotela. Práce se pokouší prozkoumat nejen klasickou podobu této teorie, ale také její proměnu v moderním filosofickém prostředí. Nejprve zkoumá proměnu pojmovou a to vymezením mimésis jako zobrazení a reprezentace. Poukazuje také na proměnlivé akcentování podobnosti ve zkoumané teorii. Poté se věnuje analýze myšlenkových pozic Nelsona Goodmana, který roli podobnosti pro vymezení teorie umění jako nápodoby odmítá a realismus staví na zcela jiných základech. V závěru práce jsou popsány dva modely vidění, které korespondují s navrženým vymezením mimésis. Práce tvoří základ myšlení obrazu, které by mohlo pokračovat prozkoumáním současného umění z pohledu teorie, kterou práce zkoumá.

The text tries to study the classical theory of mimésis, that contains motives which has influenced our understanding of the reality (image) up to today. The attention is paid to the classical determination of mimésis in the Plato's and Aristotle's work. The work attempts to study besides the classical form of the theory also the transformation in modern philosophical environment. At first it studies the change in definition, the determination of minésis as a projection and representation. It points to the variable accent similarities in the studied theory. Then the work analyses the idea positions of Nelson Goodman, who wholly denies the role of similarity for determination of the art theory as a imitation and he builds the realism on totally different base. There are two models of vision described at the conclusion of the work that correspond with the proposed determination of menésis. The work is the base of the reality (image) mind, that could continue with studying of the contemporary art from the theory point of view.