Imperativ transcendence. O smyslu filosofie a jejích možnostech na sklonku metafyzické éry podle Jana Patočky. Interpretace vybraných textů z let 1929-1952

Abstract

Jedním z velkých témat filosofie Jana Patočky je otázka bytostné povahy a smyslu filosofie. Odehrává-li se filosofické myšlení v médiu celkovosti, představuje filosofická sebereflexe přirozenou součást vlastní filosofické činnosti. V období od konce 20. do počátku 50. let minulého století lze v Patočkově tvorbě nalézt tři podoby filosofické sebereflexe. První je obsažena v sérii raných statí, v nichž Patočka postupně a z různých perspektiv představuje podstatné stránky "osobního filosofického života". Druhá odpovídá Patočkově interpretaci filosofické sókratiky. Konečně třetí podobu je možné vysledovat v programovém textu Negativní platonismus, v němž Patočka podrobně vymezuje vztah metafyziky a filosofie. Cílem naší práce bylo postupně a soustavně představit uvedené podoby Patočkovy metafilosofie a odkrýt jejich vzájemný vztah. Ačkoli se Patočkovo myšlení a terminologie z hlediska sledovaného období a tématu vyvíjejí, ukazujeme, že smysl centrálních metafilosofických motivů neprodělává u Patočky podstatných změn - atributy filosofické subjektivity z raných statí se "zhmotňují" v Patočkově Sókratovi jako paradigmatu filosofování vůbec; filosofie negativního platonismu jako "syntetická" ("Aufheben") odpověď na krizi metafyziky následně nachází svůj předobraz v sókratovství.

One of the great themes of Jan Patočka's philosophy is the problem of essence and meaning of philosophy. If philosophical thinking aspires to overall understanding, the philosophical self-reflection is a natural part of the very philosophical activity. From the end of 1920's till the beginning of 1950's it is possible to find three ways of philosophical self-reflection in Patočka's texts. The first one is contained in the series of early writings in which Patočka successively, and from the different points of view, shows essential aspects of "personal philosophical life". The second one is identical with Patočka's interpretation of Socratic teaching. Finally, we can trace back the third way in programmatic text "Negative Platonism" in which Patočka in detail determines relation between metaphysics and philosophy. The purpose of our thesis consisted in successive and systematic interpretation of the forms of Patočka's metaphilosophy, mentioned above, and their relation. Of course, there is a development in Patočka's thinking and terminology; we show, however, that meaning of central metaphilosophical motives does not change in his writings - general attributes of philosophical subjectivity from the early texts are constitutive "parts" of Patočka's Socrates as a paradigm of philosophical activity in general,...