Je interní vazebné místo pro ribozóm u viru hepatitidy typu C vhodný cíl pro léčbu?

Abstract

Infekcí virem žloutenky typu C jsou postižena asi 3 % světové populace. Pokroky v molekulární biologii a lepší znalost životního cyklu viru žloutenky typu C přispívají k vývoji specificky cílené léčby hepatitidy C. Nově vyvíjená léčba se zaměřuje mimo jiné na vnitřní vazebné místo pro ribozóm (IRES), které je pro svou vysokou sekvenční a strukturní konzervovanost atraktivním cílem terapie. Navíc by inhibice funkce IRES znemožnila časný a zásadní krok v životním cyklu viru, translaci virové RNA, a zabránila tak propagaci viru. Přístupy vedoucí k inhibici translace jsou cíleny jak na strukturu, tak i na nukleotidovou sekvenci HCV IRES. Jako potencionální budoucí terapeutické látky jsou testovány jednak syntetické nukleové kyseliny, antisense oligonukleotidy a ribozymy, a také nízkomolekulární látky. V této práci je věnována pozornost především nízkomolekulárním látkám interagujícím s IRES sekvencí.

Hepatitis C virus infects about 3 % of world's population. Progress in molecular biology and better knowledge of hepatitis C virus life cycle contribute to the development of specifically targeted antiviral therapies for HCV. This new treatment also targets the internal ribosome entry site (IRES), which is highly conserved and therefore an attractive target for intervention. In addition, inhibition of IRES function could disable the propagation of the virus early in the HCV life cycle. Novel therapeutics are aimed both at the HCV IRES structure and its nucleotide sequence. Small molecules and synthetic nucleic acids, e.g. antisense oligonucleotides and ribozymes, have been tested as potential therapeutic substances. In this paper particular attention is paid to small molecules interacting with HCV IRES.