Sociální princip waldorfských škol jako významný činitel ovlivňující jejich klima

Abstract

Cesta k tématu této práce vedla jaksi oklikou a začala vlastně již před mnoha lety. Krátce po roce 1989 jsem dostala příležitost strávit rok s mentálně postiženými dětmi jako vychovatelka ve švýcarském w aldorfském ústavu. Příležitosti jsem se chopila a začala se během zbývajícího půl roku učit německy. Začátek nebyl jednoduchý. Teprve po třech měsících jsem se byla schopna domluvit ( a zjistila tak, co asi prožívá těžce postižené dítě neschopné slovně se vyjadřovat). Zúžené obzory z našeho předrevolučního školství se mi počaly velmi rychle rozšiřovat. Zjistila jsem , že výchově i vzdělávání je v ústavu přikládána stejná váha. Úžasné bylo zjištění, že každé jakkoliv těžce postižené dítě má právo na vzdělání stejně jako dítě zdravé. Takové vzdělávání je přizpůsobeno jeho individuálním možnostem, a lze v něm spatřovat smysl. Nadchlo mne množství nejrůznějších nabízených terapií a činností pro děti, které dětem nesmírně v jejich vývoji napomáhaly, a zároveň i naplňovaly jejich životy. Ze vztahu učitelů a vychovatelů vůči žákům bylo cítit partnerství. Po roce stráveném zde jako vychovatelka - praktikantka - jsem se rozhodla zůstat a během dalších tří let jsem souběžně s praxí v ústavu vystudovala waldorfský léčebně pedagogický seminář. Poslední pátý rok jsem dostala příležitost vést skupinu šesti postižených...

Cesta k tématu této práce vedla jaksi oklikou a začala vlastně již před mnoha lety. Krátce po roce 1989 jsem dostala příležitost strávit rok s mentálně postiženými dětmi jako vychovatelka ve švýcarském w aldorfském ústavu. Příležitosti jsem se chopila a začala se během zbývajícího půl roku učit německy. Začátek nebyl jednoduchý. Teprve po třech měsících jsem se byla schopna domluvit ( a zjistila tak, co asi prožívá těžce postižené dítě neschopné slovně se vyjadřovat). Zúžené obzory z našeho předrevolučního školství se mi počaly velmi rychle rozšiřovat. Zjistila jsem , že výchově i vzdělávání je v ústavu přikládána stejná váha. Úžasné bylo zjištění, že každé jakkoliv těžce postižené dítě má právo na vzdělání stejně jako dítě zdravé. Takové vzdělávání je přizpůsobeno jeho individuálním možnostem, a lze v něm spatřovat smysl. Nadchlo mne množství nejrůznějších nabízených terapií a činností pro děti, které dětem nesmírně v jejich vývoji napomáhaly, a zároveň i naplňovaly jejich životy. Ze vztahu učitelů a vychovatelů vůči žákům bylo cítit partnerství. Po roce stráveném zde jako vychovatelka - praktikantka - jsem se rozhodla zůstat a během dalších tří let jsem souběžně s praxí v ústavu vystudovala waldorfský léčebně pedagogický seminář. Poslední pátý rok jsem dostala příležitost vést skupinu šesti postižených...