Nové trendy v léčbě antifosfolipidového syndromu v graviditě

Abstract

Antifosfolipidový syndrom je autoimunitní onemocnění charakterizované přítomností antifosfolipidových autoprotilátek v séru, které jsou schopny vázat se na fosfolipidy a fosfolipidy vázající proteiny na membránách endoteliálních buněk, trombocytů, či monocytů a navozovat tak koagulační stav a snížit hladiny antikoagulačních faktorů. Diagnostika je založena na laboratorních a klinických kriterií. Laboratorně se stanovuje lupus antikoagulans a antifosfolipidové protilátky různých druhů. LA se stanovuje pomocí série koagulačních testů, u kterých při pozitivitě dochází k prodloužení koagulačních časů. aPL se stanovuje metodou ELISA. V těhotenství je APS charakterizován placentární insuficiencí, předčasnými porody, intrauterinní růstovou retardací, pre-eklampsií či poruchou invaze trofoblastu, jeho růstu a funkce. V současné době je lékem volby heparin v kombinaci s nízkými dávkami aspirinu. U pacientek, které nejsou gravidní se užívá warfarin v dávce, při které jsou hodnoty aPTT 2-3.

Antiphospholipid syndrome is a systemic autoimmune disease characterised by presence of the antiphospholipid antibodies in serum. The diagnosis of APS including aPL measured in solid-phase immunoassays (ELISA) as anticardiolipin antibodies or detected in phospholipid dependent clotting tests as lupus anticoagulans. Positiv APS is characterised by prolonged coagulation times. In Pregnancy is APS characterised by placental insufficiency, pre-term delivery, pre-eclampsia and intrauterine growth retardation. He interferes in trofoblast growth and invasion and hampers in trofoblast function. At present is used low-molecular-weight heparin in combination with low-dose aspirin. Non-pregnant patiens with history of thrombosis are usually treated by warfarin to keep an APTT between 2-3.