Teorie a praxe s dětmi se specifickými poruchami učení

Abstract

Školní neúspěchy dětí jsou z velkých témat pedagogické a psychologické literatury ve všech civilizovaných zemích. Od konce 60. let si mnozí odborníci uvědomují, že náprava poruch učení a chování se nemůže orientovat jen na jejich projevy, ale že je nutno sledovat chování jednotlivého dítěte celostně, ve všech souvislostech. To je nový, průkopnický obrat. Pak se již nemluví o poruchách, které se třídí a hledají se jejich nápravná řešení. Například co dělat, když dítě zaměňuje při psaní písmena, při čtení těžce slabikuje, popřípadě lže. podvádí, šaškuje, mluví sprostě, trucuje nebo krade. Moje práce by měla být motivací k jinému přístupu k dítěti, to předpokládá jiný způsob myšlení. Ve středu zájmu je dítě, jeho sociální situace, jeho jedinečné postavení ve třídě. V rodině, mezi vrstevníky, jeho vztah k učení, jeho způsoby práce apod. Je nutné s dítětem pracovat jako s neopakovatelným jedincem.

Bad succes of children is one of the most common topics of pedagogical and psychological literature in all the civilizated countries. Since sixties experts hav realised that the remedy oťall kinds of defects shouldn't be orientated only on children's behaviour, but on their globál condition. This should be an importatnt turnaround. Since then vve don't use a term: "disorder", byt vve ťocus on iťs solution itselť. For example vvhat to do vvhen a pupil switches letters while vvriting, has problems with reading, or even is difficult to control, cheats, steals things. My essay could be a kong of motivation to give the children more time, trying to get to knovv them better. The most imortatnt thing is chilďs sociál situation and iťs position in group, family, school. We should also try to fing out its way of communication. Iťs neccesary to communicate with a pupil as an individual.