Zwischen Aussig und Regensburg, ein Hinblick ins Leben einer großbürgerlichen deutschen Familie in der Tschechoslowake und in Nachkriegsdeutschland (1918- 1948)

Abstract

Schon während meines Studiums interessierte ich mich für die sudetendeutsche Frage. Ich nutzte meine Sprachkenntnisse und mein Stipendium in Regensburg, um das Schicksal einer ursprünglich Aussiger Familie zu erforschen. Ich möchte in meiner Arbeit ihr Leben sowohl in der Tschechoslowakei in der Zeit zwischen den Kriegen, als auch nach dem Münchener Abkommen und schließlich ihre Eingliederung nach der Vertreibung in Bayern schildern. Die Familie Seiche kam schon im 19. Jahrhundert nach Aussig. Sie gründete eine Lackfabrik, die sich im 20. Jahrhundert sehr gut entwickelte. Der betriebliche Erfolg hatte auch den gesellschaftlichen und sozialen Aufstieg der Familie zur Folge. Sie gehörten der höheren Mittelschicht1 an, waren Mitglieder verschiedener Kultur- und Sportvereine, wie es in jener Zeit üblich war. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Lackfabrik unter staatliche Verwaltung gestellt und die Familienangehörigen ausgewiesen. Sie fassten in Regensburg in Bayern Fuß. Hier gründeten sie eine neue Lackfabrik, die noch bis heute im Betrieb ist. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Ve své práci jsem se zabývala osudy jedné sudetoněmecké rodiny z Ústi nad Labem. Snažila jsem se popsat jeji život v různých historických obdobích: v době Rakousko-uherské monarchie, Prvni republiky, připojeni Sudet к Německé řiši, na konci 2. světové války až po nový začátek v Bavorsku, v Řezně. Předci této rodiny přišli do Ústi nad Labem v polovině 19. stoleti. Zakoupili zde staré, již nevyužívané vězeni, v němž v roce 1881 založili bratři Anton a Ferdinand Josef továrnu na výrobu barev a laků. Poté, co v roce 1906 Anton zemřel, byl jeho syn Rudolf vyplacen, a Ferdinand Josef vedl firmu dále sám. Se svoji ženou Karolínou Doretheou měli čtyři děti: Helenu, Otto, Elisabeth a Elfriede. Rodina se již počátkem 20. stoleti přestěhovala do vily "1900" ve Velké hradební ulici 20. Firma se vyvíjela dobře, zatimco zde v roce 1901 bylo zaměstnáno 14 osob, v roce 1935 to bylo již 60. Ve 20tých letech byla rozšířena továrna v Krásném Březně, kam byla postupně přesunuta celá výroba a ve Velké hradební ulici 88 zůstaly pouze kanceláře a vedeni firmy. S rozvojem firmy se měnilo i společenské postaveni rodiny. Jeji příslušnici byli členy v různých spolcích, měli předplacenu lóži v divadle a nechali si postavit vilu u Máchova jezera. Nejstarši dcera Helena se provdala za Dipl. Ing. Josefa Schiepecka, který v polovině...