Ohlasy dekonstrukce v recentní historiografii dějin umění

Abstract

Diplomová práce si klade za cíl zmapovat recepci dekonstrukce v současné historiografii dějin umění a představit důsledky tohoto kritického způsobu myšlení pro disciplínu dějin umění. Termín dekonstrukce je rozlišen na (1) původní filosoficko- kritické psaní Jacquesa Derridy a (2) na metodu, která se od konce 70. let aplikovala do literárních věd, a poté i do dalších humanitních oborů, včetně dějin umění. První, teoretickou částí práce je úvod do Derridova myšlení, epistomologie a strategie dekonstrukce. Druhá část práce se zaměřuje na promítnutí epistemologické proměny a začlenění impulsů dekonstruktivní kritiky do dějin umění. Po zasazení "dekonstruktivních" dějin umění do vývoje disciplíny a po výkladu dekonstrukce v některých uměleckohistorických metodologických příručkách práce přistupuje ke konkrétním dílům historiků umění a jejich individuálnímu zpracování podnětů filosofického přístupu dekonstrukce - Donalda Preziosiho, Normana Brysona, Michael Ann Hollyové, Keitha Moxeyho, přehledově pak zmiňujeme vybranou problematiku u W. J. T. Mitchella, Craiga Owense, Rosalind Kraussové, Stephena Melvilla, Donalda Crimpa, Davida Carriera nebo Victora Burgina. Oproti původní derridovské dekonstrukci nacházíme v její aplikované podobě (dějiny umění, literární věda) několik zásadních proměn. Práce v závěru...

The reception of deconstruction in recent art historiography The aim of the presented master thesis is to outline the reception of deconstruction in the contemporary art historiography and the introduction of its effects on the discipline of art history. The work deals with the term deconstruction in the sense of (1) the original philisophical and critical writing of Jacques Derrida, and (2) the method, which was implemented to literary studies at the end of the 70s and later on to other humanities, including the art history. First, theoretical part of the thesis introduces Derrida's thoughts, epistemology and the strategy of deconstruction. Second part reflects the epistemological changes a implementation of the deconstructive criticism into the art history. After imbedding the "deconstructive" current into the broader development of art history and reading of some methodological handbooks, we turn to concrete works of some art historians and their individual uses of the deconstructive implulses, namely Donald Preziosi, Norman Bryson, Michael Ann Holly, Keith Moxey, and to a lesser extend also W. J. T. Mitchell, Craig Owens, Rosalind Krauss, Stephen Melville, Donald Crimp, David Carrier and Victor Burgin. As opposed to the original derridian deconstruction, in its aplied form (art history,...