Prostorové chování potkana v nestacionárních prostředích:úloha posteriorní parietální kůry

Abstract

Pro hlubší poznání kognitivních funkcí a jejich neurálního substrátu je bezpochyby zapotřebí vhodné behaviorální testovací metodiky. Studium prostorové kognice u potkana s výhodou používá velké množství úloh testující prostorové schopnosti ve stacionárních prostředích. Nicméně živočich denně čelí situacím, v nichž musí reagovat na stále se měnící elementy ve svém prostředí. Proto si tato dizertační práce klade za cíl přispět k porozumění, jakým způsobem si živočichové takováto nestacionární prostředí reprezentují, a k bližšímu poznání, jakou roli při tom hrají některé mozkové struktury jako například posteriorní parietální kůra nebo hipokampus.

Better understanding of cognitive functions and their underlying neural substrate requires appropriate behavioral testing methods. Studying spatial cognition of rat has taken advantage from plethora of tests examining spatial capabilities in stationary environments. However, an animal obviously daily faces situations in which it must response to ever changing elements in its environment. Thus this thesis was aimed to contribute to understanding how an animal represent these non-stationary environments and to elucidating of the role of some brain structures such as posterior parietal cortex or hippocampus.