Analýza biblické důvěry ve světě Pentateuchu
Analysis of the Biblical Trust in the World of Pentateuch
dizertační práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/47137Identifikátory
SIS: 72972
Kolekce
- Kvalifikační práce [2233]
Vedoucí práce
Oponent práce
Brož, Jaroslav
Chalupa, Petr
Fakulta / součást
Katolická teologická fakulta
Obor
Katolická teologie
Katedra / ústav / klinika
Katedra biblických věd a starých jazyků
Datum obhajoby
13. 9. 2011
Nakladatel
Univerzita Karlova, Katolická teologická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Prospěl/a
Klíčová slova (česky)
důvěra, sebedůvěra, poslušnost Bohu, neposlušnost, spolehnutí, odvaha, víra, Pentateuch, Bible, Bůh, Izrael, Mojžíš, Abraham, Jákob, Dína, Enóš, Šekem, Ráchel, Mojžíšský Zákon, Káleb, božstva, Boží archa, Jeruzalémský chrámKlíčová slova (anglicky)
trust, self-confidence, obedience to God, disobedience, rely, courage, faith, Pentateuch, Bible, God, Israel, Moses, Abraham, Jacob, Dinah, Enosh, Shechem, Rachel, Law of Moses, Caleb, divinities, God's arch, Jerusalem templeStudie zpracovává téma biblické důvěry ve světě Pentateuchu. Tato důvěra se chápe jako ryze subjektivní spolehnutí na slovo či pokyn nějaké osoby. V případě důvěry v Boha se mnohdy jedná o přesvědčení ve vyplnění lidsky neuskutečnitelného slibu, které důvěřujícímu zjednává před Bohem zásluhy. Spolehnutí na Boha je mnohdy chápáno v konfrontačním duchu jako protiklad k životu nevěřících. Důvěra žádá odvahu ke kroku do neznáma. Zatímco je vždy správné důvěřovat Bohu, důvěra v člověka se v Pentateuchu prakticky vždy jeví jako pošetilá. Jestliže však dotyčným člověkem je Boží mluvčí, je nedůvěra chápána jako útok proti samému Bohu. V případě Božího zjevení se důvěra stává povinností. Lid smí v případě pochybností žádat o znamení pravosti předkládané Boží vůle, jestliže tato vůle je známa, nedůvěra se stává neposlušností a následuje přísný trest. Tatáž důvěra, jaká patří Bohu, je požadována i vůči jeho proroku a vůči Zákonu, který prorok vyhlásil jménem Božím. Spoléhání na sebe ve smyslu přehnané sebedůvěry, která nepočítá s Bohem, je chápáno jako zločin. Stejně tak je posuzována i důvěra obrácená vůči pohanským božstvům.
This Study elaborates the topic of Biblical Trust in the World of Pentateuch. This trust is understood as to rely in a purely subjective way on a word or instruction of some person. In case of God it frequently means a conviction that some humanly unrealizable promises are to be fulfilled. Such attitude secures to the trusting person merits before God. Rely on God is often understood in a confrontational way as opposite to the life of unbelievers. Trust requires courage to make leap in the dark. Meanwhile it is always right to trust in God, trust in a human person is in Pentateuch interpreted as fool. But if the respective man is the spokesman of God, the eventual mistrust is seen as an attack against God himself. In case of God's revelation trust becomes duty. If there is any doubt people can ask some sign of authenticity for the presented God's will. But if the will is known, eventual mistrust is interpreted as disobedience and follows a severe punishment. The same trust which belongs to God is required also for his prophet and for the Law proclaimed in the God's name. If somebody relies on himself in sense of exaggerated self-confidence which does not count on God, it is understood as a crime. In the same manner is valuated the trust directed towards the pagan divinities.