Struktura člověka a možnost mystické zkušenosti. Tomistický pohled.

Abstract

David Peroutka The structure of human being and the possibility of mystical experience. A Thomistic view In the present investigation I try to explicate the Thomistic concept of soul as a principle of psychosomatic unity of man. Among powers or "potencies" of the soul we find "inner senses" which are to be well differentiated from the intellect. Such a distinction allows us to proof the spirituality of human soul and also to explain the possibility and the nature of spiritual and mystical experience. A paradigmatic testimony of such an experience we find in the writings of S. Teresa of Avila. In order to interpret her spiritual texts we need also well understand the distinction between the sensory appetitive powers, i.e. emotive powers, and the spiritual appetitive power, which is the will. Teresa does not lead us from the sphere of intellect to that of emotionality, as commonly seen, rather in the opposite sense: the center of gravity of spiritual life moves from the sphere of imagination and emotionality to that of the intellect and the will. In the contemplative prayer the will is fixed in the mystery of God through mediation of divinely illuminated intellect. And it is the will that engages, finally, also the sensory part of the soul.

David Peroutka Struktura člověka a možnost mystické zkušenosti. Tomistický pohled V přítomné práci usiluji vysvětlit tomistický koncept duše jako principu psychosomatické jednoty člověka. Mezi schopnostmi duše nacházíme "vnitřní smysly", které musí být dobře rozlišeny od rozumu. Tato distinkce nám umožní dokazovat duchovost lidské duše a také vysvětlit možnost a povahu duchovní a mystické zkušenosti. Paradigmatické svědectví takové zkušenosti nacházíme ve spisech sv. Terezie z Avily. K zamýšlené interpretaci jejích textů ja třeba také dobře rozumět rozdílu mezi smyslovými apetitivními schopnostmi, tj. emotivitou, a duchovou apetitivní schopností, kterou je vůle. Navzdory běžnému mínění nás Terezie nevede z rozumové oblasti k emotivitě, nýbrž spíše naopak: těžiště duchovního života se přesouvá ze sféry představivosti a emotivity ke sféře intelektu a vůle. V kontemplativní modlitbě je vůle fixována Božím tajemstvím prostřednictvím intelektu, který je Bohem osvícen. A právě zaujetí vůle nakonec do kontemplace zapojí i smyslové části duše.