Archeologie a architektura merojských sídlišť

Abstract

Merojská sídliště dlouho zůstávala na okraji vědeckého zájmu, ačkoliv míra našeho poznání merojské společnosti, hospodářského zázemí království i každodenního života jeho obyvatel je stále velmi omezená. V posledních několika desetiletích proběhlo množství archeologických výzkumů v Republice Súdán, které přinesly nové informace o podobě, funkci a vývoji merojských sídel. Máme tak možnost studovat principy užívané při jejich plánování i v architektuře obytných domů. Je také zřejmé, že u architektury sídlišť lze pozorovat značné rozdíly mezi jednotlivými regiony království, které pramenily především z rozdílných způsobů využití krajiny a kontroly obyvatelstva, ale i jiných faktorů. Data získaná studiem sídlišť lze dále využít k odhadům velikosti populace či zhodnocení úrovně a podoby sociálního rozvrstvení merojské společnosti.

Meroitic settlements had long remained on the periphery of scholarly interests, although there was still only a limited degree of our understanding of Meroitic society, economy and daily life. During past few decades, archaeological research carried out at many sites in the modern Republic of the Sudan brought to light new information on the form, function and dynamics of Meroitic urban centers. We have become better acquainted with principles involved in their planning and with architecture of civic buildings, and perhaps most importantly, with architecture of ordinary houses. There were obvious differences between settlements in different regions of the Meroitic kingdom, that seemingly stemmed from local ways of land exploitation and state control of local population. Yet these were only few of many influential factors. The data obtained by study of Meroitic settlements can be further used to estimate Meroitic population or evaluate the form and degree of social stratification.