Chování k umírajícímu

Abstract

Dead is a part of our human life. Even in the old days human was asking questions about himself: "Who am I? Where do I come from? Where do I go?" And last but not least understood his mortality. Dying is a part of life. It is a period for a human, when everything finishes. When is he really dead though? Is it really the moment when his heart beat and blood circulation stops and he stops breathing? Or is he dead for the others in the moment of his hard illness? A view of a patient trying to add Christian view, ie the possibility of seeking hope in a desperate situation that exceeds our life and dead. The aim of the thesis is to point out an adequate behaviour to a dying human being.

Smrt je součástí našeho lidského života. Už od dávných dob si člověk kladl otázky, které se týkaly jeho samého: "Kdo jsem? Odkud přicházím? Kam jdu?" a v neposlední řadě si uvědomoval svoji konečnost. Umírání patří k životu. Pro člověka je to fáze, kdy všechno končí. "Kdy je ale skutečně mrtvý?" Je to opravdu v ten moment, když mu přestane bít srdce, zastaví se krevní oběh a on přestane dýchat? Nebo už je pro druhé mrtvý v okamžiku své těžké nemoci? Pohled na nemocného se snažím doplnit o pohled křesťanský, tedy o možnost hledat naději v zoufalé situaci, která přesahuje náš život a smrt. Práce si klade za cíl ukázat adekvátní chování k umírajícímu.