Duchovní péče v nemocnicích. Dosavadní praxe, zkušenosti a očekávání na příkladu vybraných pražských nemocnic

Abstract

The main goal of this diploma thesis is to reflect the hospital spiritual care in Czech Republic nowadays and to compare it with its beginnings. The theoretical part maintains holistic approach to human being and emphasizes spiritual needs as a basis for hospital spiritual care. It also gives an overview of recent forms of hospital spiritual care in Czech Republic. The research part examines the patients' opinions and experience of spiritual care during their stay in hospitals. Questionnaire-based survey was done in seven Prague hospitals with 237 patients (96 of them used the chaplain service, 141 did not). The short interviews with Prague chaplains and patients regarding spiritual care complete the work. Research findings result in non-answered (and maybe non-answerable) questions: Can hospital chaplains quit their church membership and affiliation and not to serve to the church evangelization Mission? Is it possible to be "a spiritual, but non religious" chaplain and not to lose the chaplain identity? Is it - in general - possible to distinguish "spirituality" from "religiosity"?

Autorka si klade za cíl reflektovat současnou podobu nemocniční duchovní péče v České republice v porovnání s jejími začátky. Teoretická část diplomové práce představuje pohled na člověka jako na celistvou bytost s duchovními potřebami, ze kterého vychází potřeba nemocniční duchovní péče. Dále se věnuje současné podobě nemocniční duchovní péče v České republice. V praktické části diplomové práce zpracovala autorka dotazníkové šetření v sedmi pražských nemocnicích. Na výsledném vzorku 237 pacientů (96, kteří nemocniční duchovní péči využili, a 141, kteří ji nevyužili) zkoumá jejich zkušenosti, představy a očekávání v souvislosti s nemocniční duchovní péčí. Práci doplňují rozhovory s pražskými kaplany a s uživateli nemocniční duchovní péče. Získané poznatky o podmínkách současné nemocniční duchovní péče včetně jejího posunu ústí do nezodpovězených otázek: Nakolik se mohou nemocniční kaplani ve vztahu k pacientovi vzdát své příslušnosti k církvi a odložit hlásání evangelia? Nakolik se mohou stát "pouze" spirituálními? A lze vůbec odlišit duchovní svět od náboženského?