Špinavé a trapné rituály: oběť a sebeoběť krve v latinkou psaných mayských písemných pramenech

Abstract

Lidska obet' a sebeobet' krve patfily u poklasickych Mayu mezi nejdulezitejsf ritualy, nicmene porozumenf jejich vyznamu bylo prflis cas to filtrovano badateli skrz jejich vlastnf kultumf hodnoty a predporozumenf. Jedina cesta, jak se pokusit rekonstruovat autochthonnf pohled na lidskou obet' v Mezoamerickem staroveku, je ponofit se do primamfch pramenu. Zatfmco pro klasicke obdobf predstavuje zakladnf a nejdulezitejsf zdroje epigraficky material a ikonografie, pro informace 0 poklasickem obdobf muzeme disponovat kolonialnfmi texty psanymi v latince, a to jak pffmo zaznamy oralnf ci hieroglyficke literatury (knihy Chilama Balama, Popol Vuh, Cantares de Dzitbalche atd.), tak zpravami spanelskych lokalnfch autorit a misionaru o jimi spravovane zemi (kronika biskupa Landy nebo Relaciones hist6rico-geograficas). Kontrast lidske obeti a sebeobeti vyvstava v primamfch textech zcela jednoznacne. Lidska obet' vyznamne souvisf s proklamacf nadvlady, moci a politicke dominance, muze byt uzita nejenjako ritualnf vysada odmenena nejlepsfm z posmrtnych zivotu, ale rovnez (a zda se, ze statisticky vzato pfedevsfm) jako trest nebo konecne dovrsenf vojenske porazky. Jako takova je vnfmana ambivalentne, jako nejposvatnejsf a nejvyznamnejsf z Cinnostf, jimiz je clovek povinovan bohum a zaroven jako nestestf a jeden z nejmene...