PLENÁŘ HANUŠE II. Z KOLOWRAT Z CHRÁMOVÉHO POKLADU SVATOVÍTSKÉHO

Abstract

Bakalářská práce nazvaná Plenář Hanuše II.z Kolowrat z chrámového pokladu svatovítského se monotematicky zabývá jedním z předních liturgických předmětů doby Jiřího z Poděbrad. Ačkoliv Svatovítskému chrámovému pokladu je věnována dostatečná umělecko- historická pozornost, tak tento pozdně-gotický plenář unikal samostatnému zpracování. Vzhledem k zájmu studentky o dějiny užitého umění a dřívějšímu studiu na Umělecko- průmyslové škole v Turnově je zvoleno téma, kde může být prokázána schopnost propojit klasický umělecko-historický pohled s praktickým náhledem, věnujícím se zevrubně umělecko-řemeslným technikám. Přehledné řazení kapitol, v nichž je přiblížena osoba donátora, jeho rod, výstižný popis předmětu a historie jeho oprav, úprav a restaurování ústí v syntetický pohled přinášející nové informace. Relikviářová deska není vnímána jen jako chladný umělecký výtvor ale především jako stále živý liturgický předmět s poukazem na jednotlivé relikvie a teologický nadčasový význam obětin ve středověku. Cílem práce je mj. přiblížit se kultuře a donátorské činnosti pozdně gotických Čech.

The bachelor thesis called Plenář Hanuše II. z Kolowrat z chrámového pokladu svatovítského, is dealing with one of the leading liturgical objects from a time of Jiří z Poděbrad. Although St. Vitus temple treasure has adequate art-historical attention, this late-gothic relics panel eluded independent processing. Given the interest of student in the history of decorative arts and earlier studies at the School of Applied Arts in Turnov, is selected topic, where there can be demonstrated ability to connect classical art-historical perspective with practical insight, thoroughly dedicated to the art-craft techniques. Clearly sorted chapters, in which a person approaches the donor, his ancestry, accurate description of the object and history of its repairs, modifications and restoration, results in synthetic view which brings new information. Reliquary plate is not perceived only as a cold artistic creation, but especially as still alive liturgical object with reference to various relics and theological timeless meaning of oblation in the Middle Ages. The aim is, among other things, to get closer to the culture and donor activity of late-gothic Bohemia.