Jak se Respekt a Týden dívaly na severoafrické diktátory před revolucemi arabského jara a po nich

Abstract

Bakalářská práce se zaměřuje na tři severoafrické diktátory, které v roce 2011 svrhly revoluce tzv. arabského jara. Jedná se o Zína Abidína bin Alího v Tunisku, Husního Mubaraka v Egyptě a Muamara Kaddáfího v Libyi. V Tunisku revoluce začala, v Egyptě odstranila prozápadního vládce a ukončila tak stabilitu, kterou Mubarak garantoval svými vztahy se Západem a Izraelem. V Libyi zase revoluce vedly k válce. Práce porovnává způsob, jakým o těchto diktátorech psaly dva české týdeníky, Respekt a Týden. Oproti předrevolučnímu období (roky 2007 až začátek 2011) došlo ke zvýšení počtu textů věnujících se osobám diktátorů a částečně ke změně rétoriky vůči despotům. Nelze ale ponechat bez povšimnutí skepsi, která se objevovala vůči nastupujícím revolučním elitám. Rok 2011 znamenal jasný převrat a pro jednoho z diktátorů i smrt. Diktátoři byli v médiích prezentováni jako garanti stability regionu, Kaddáfí pak zvláště v Týdnu získal stereotyp téměř kabaretního autokrata. Změnila se i témata spojená s diktátory. Z afér a politických událostí redaktoři se začátkem roku 2011 přešli k textům o revolučním dění. Na některých místech se objevila i nostalgie po bývalých režimech a skepse vůči novým elitám.

This bachelor thesis focuses on three North African dictators who were overthrown in revolution of so called Arab Spring in 2011. These dictators are Zine El Abidine Ben Ali, Tunisia; Hosni Mubarak, Egypt, and Muammar Gaddafí, Libya. These three dictators were chosen because of their importance in the Arab Spring movement. In Ben Ali's ruled Tunisia the revolution started, Libya went through a civil war that ended with Gaddafi's death giving chance to the people to change the regime. Egypt is considered to be politically the most important Arab country and during Mubarak's rule it used to be a stable state. The revolution disclaimed this hypothesis. The thesis aims at comparing the way that two Czech weekly magazines Respekt and Týden wrote about the dictators. If we compare the pre-revoltuion era (from 2007 until early 2011) and the revolution year 2011, we can see the increase in the number of the texts published and that the way of speaking about the dictators has partically changed. We cannot leave without notice the scepticism which the magazines expressed to the upcoming elites after the falls of the dictators. The year 2011 witnessed the change and in case of Gaddafi, also the dictator's death. The dictators were presented by media as the guarantors of the stability in the region. Then in...