Etika a moc v sociálně zdravotních službách

Abstract

The following text is an ethnographical study of relations in which care is shaped. On the example of care homes with special regime I describe how power is made and how different ideals are enacted in care of people with dementia. Through the analysis of daily activities' micro practice, I introduce two possible ways (modes of ordering) of care for frail elderly with cognitive impairment. The first of the modes is based on an enactment of ideals introduced into the practice by the Social Services Act and related system of quality standards: autonomy, individualisation, activation, and inclusion. It relies on standardisation of procedures, detailed specification of actions and management by objectives. The second mode of ordering, which could be located in the stories from care homes, is founded on an inevitable human dependency and vulnerability, and on general human need of giving and receiving care. In it, relationships and care improvisation here and now play the key role. My ethnographic fieldwork has shown that in everyday practice these two ways of doing good care co-exist - they complement each other, overlap and sometimes clash. People in care homes, striving for the better and the best care, either keep together, or hold apart these different and non-coherent ways of care. In discourse of...

Tato práce je etnografickou studií vztahů, v nichž se utváří péče. V domovech se zvláštním režimem sleduji, jak se dělá moc a jakým způsobem se v péči o lidi s demencí uskutečňují různé ideály. Prostřednictvím analýzy mikropraxe běžných denních činností představuji dvě možná pojetí (způsoby uspořádávání) péče o staré křehké lidi s kognitivním znevýhodněním. První z těchto způsobů je založen na uskutečňování ideálů, jež do praxe přinesl zákon o sociálních službách a standardy kvality: autonomie, individualizace, aktivizace a začlenění do běžné společnosti. Opírá se o standardizaci postupů, přesnou specifikaci prováděných úkonů a cílový management. Druhé pojetí péče, do něhož máme příležitost prostřednictvím příběhů z domovů nahlédnout, staví na vzájemné závislosti a zranitelnosti člověka a na obecně lidské potřebě péči dávat a přijímat. Klíčovou roli v něm hrají vztah a improvizace tady a teď. Etnografické zkoumání ukázalo, že v každodenní praxi se oba tyto způsoby uspořádávání dobré péče vyskytují společně - doplňují se, překrývají i střetávají. Lidé v domovech, usilujíce o péči lepší a nejlepší tyto různé a relativně nesoudržné způsoby pečování v praxi propojují či oddělují. Jejich praktická moudrost stejně jako hodnota péče zůstávají v diskursu sociálně zdravotních služeb nedoceněny. Klíčová...