Časovost u Maurice Merleau-Pontyho, Od vnímání k dějinnému subjektu

Abstract

Záměrem předkládané práce je pojednat o časovosti v raném díle francouzského fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho, především v jeho stěžejní práci Fenomenologii vnímání. Času zde Merleau-Ponty rozumí jako pohybu časení, který je koextensivní s pohybem existence samotného subjektu. Na tématech vnímání, intencionality či vzpomínky se pokusíme ukázat, v jakém smyslu Merleau-Ponty chápe samotný subjekt, a souběžně s tím i to, jakou roli hraje čas v jeho vnímavém, tělesném, před-reflexivním vztahu ke světu. Následně nás bude zajímat, v jakém smyslu a do jaké míry se může čas subjektu jevit, tj. jakým způsobem může subjekt sám sebe uchopovat jakožto dějinnou existenci.

The aim of the presented treatise is to give an account on the temporality in the early work of a french phenomenologist Maurice Merleau-Ponty, mainly in his principal peace of work Phenomenology of Perception. Merleau-Ponty understands the time here as a movement of temporalization which is coextensive with the existentential movement of the subject itself. On perception, intentionality or memory we will try to demonstrate in what meaning Merleau-Ponty perceive the subject and at the same time what is the role of time in his perceptive, corporeal, pre-reflective relation with a world. Subsequently we will be asking in what sense and to what extent can the time appear to a subjekt, i.e. in what manner can the subject apprehend himself as a historical existence.