Dramaturgie smrti: český film 1993-2003 prizmatem motivu smrti

Abstract

Je-li téma této diplomové práce definováno korelací mezi fenoménem smrti a prvním desetiletím samostatné české kinematografie, není to proto, že by filmy daného období představovaly obzvlášť vhodné východisko k obecným úvahám o smrti. Vždyť pokud si tyto filmy představíme v souvislosti s klíčovými díly československé kinematografie, zejména šedesátých let, typu OBCHOD NA KORZE (1965), DÉMANTY NOCI ( 1966), KOČÁR DO VÍDNĚ ( 1966), OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY ( 1966), MARKETA LAZAROVÁ (1967), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) nebo ZBÉHOVÉ A POUTNÍCI ( 1968), ve kterých se motiv smrti projevuje velmi intenzívním způsobem, sotva v nich nalezneme obrazy srovnatelného významu a působivosti. Dokonce se přinejmenším na první pohled zdá, že se v českých filmech v tomto období smrt snad ani v podstatnější míře nevyskytuje, to je ale již jen zdánlivě pravdivý dojem. Při bližším pohledu se ukazuje, že smrt je zde naopak téměř všudypřítomná, nalezneme jen málo filmů, ve kterých by se vůbec neobjevila. Podle očekávání mezi nimi sice naprosto převažují tzv. komerční komedie z produkce Jaroslava Soukupa, Víta Olmera a dalších, což platí zejména pro období devadesátých let, po roce 2000 však nalezneme i několik filmů s poněkud vyššími ambicemi, které motiv smrti prakticky neobsahují, jako POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (2000), LÁSKA SHORA...