Bůh ví: Sloveso j-d-a jako predikát Boží v Pentateuchu a jeho uchopení v rabínské a patristické literatuře
When God comes to know: The verbal root j-d-a as the predicate of God in Pentateuch and its comperhension in Rabbinic and Patristic literature
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/75312Identifikátory
SIS: 142538
Kolekce
- Kvalifikační práce [1555]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Prudký, Martin
Fakulta / součást
Evangelická teologická fakulta
Obor
Evangelická teologie
Katedra / ústav / klinika
Katedra Starého zákona
Datum obhajoby
13. 9. 2016
Nakladatel
Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Tato diplomová práce se zabývá jednak charakteristikou slovesného kořene j-d-a (vědět, poznat) v Pentateuchu na místech, kde Bůh či Hospodin je subjektem, a jednak tím, jak toto sloveso vykládá rabínská a patristická literatura. První část práce se věnuje obecné charakteristice tohoto slovesa v kontextech, kde může hodnotně vypovědět něco o Bohu či Hospodinu jako o svém subjektu. Druhá část práce se zabývá exegezemi dvou specifických výskytů slovesa j-d-a v tzv. bezpředmětné vazbě, která se vyskytuje v Pentateuchu pouze na dvou místech, v Gn 18,21 a Ex 2,25. Tyto dva výskyty spojuje vedle slovesa j-d-a i obtížnost jejich výkladu a řada dalších motivů, zejména termín úpění. V obou případech jde o úpěnlivé volání trpících, na které navazuje Boží reakce. V Gn 18,21 jde o úpění přicházející ze Sodomy, v Ex 2,25 naopak úpěnlivě volají synové Izraele z Egypta. Boží poznání však nepředchází těmto situacím, nýbrž je reakcí na ozývající se křik. Třetí část práce se zabývá tím, jakým způsobem uvedená dvě místa vykládá rabínská a patristická literatura, které se dají považovat za sesterské vykladačské tradice prvních století křesťanského letopočtu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
This Diploma thesis deals with two main issues. First, it explores the verbal root yadaʽ (know, learn) in the Pentateuch on places where God or the Lord is a grammatical subject, and second, how this verb has been interpreted by the rabbinic and patristic literature. The first part of the thesis focuses on general characteristics of the verb in contexts where it can reliably testify about God as the subject matter. The second part inquiries into exegesis of two particular cases of appearance of the verb yadaʽ in the so called intransitive form which occurs in the Pentateuch only twice, in Gen 18:21 and Ex 2:25. These two incidences are interconnected not only by the use of the verb yadaʽ but also by the complexity of explication and a number of other motives, especially the term of groaning. Both of the cases represent a groaning cry of the suffering people which is followed by God's response. While in Gen 18:21, the groaning comes from Sodom, in Ex 2:25, there are the sons of Israel crying from Egypt. However, God's knowledge does not precede these situations, it is a response to the resounding crying. The third part of my thesis analyses how the two given contexts are interpreted by rabbinic and patristic literature which can be regarded as sisterly traditions of interpretation of the first centuries of...