Svatý Vintíř - poustevník, kolonizátor, diplomat
Saint Gunther. An Heremit, Colonizer and Diplomat
dizertační práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/77963Identifikátory
SIS: 114886
Kolekce
- Kvalifikační práce [1555]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Hlinka, Vít
Nechutová, Jana
Fakulta / součást
Evangelická teologická fakulta
Obor
Historická teologie a teologie náboženství
Katedra / ústav / klinika
Katedra církevních dějin
Datum obhajoby
26. 2. 2016
Nakladatel
Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Prospěl/a
Předkládaná práce zkoumá život a středověký kult jednoho z českých patronů - sv. Vintíře. Jeho život je v pramenech dobře doložen už současníky, Arnoldem z Řezna a Wolfherem z Hildesheimu. Vintíř pocházel z rodu mocné durynské šlechty Sizzonů. V roce 1005 se pod vlivem hersfeldského opata Gotharda rozhodl stát mnichem. Po noviciátu v bavorském opatství v Dolním Altaichu se stal nakrátko proboštem v durynském Göllingen, jeho tamější činnost však záhy skončila fiaskem. Odešel proto zpět do Dolního Altaichu a poté do poustevny, kterou si založil v šumavském Rinchnachu. Tady žil s malou komunitou až do roku 1040. Věnoval se tu především kolonizaci okolní krajiny a budování cest. Kromě toho podnikal také diplomatické cesty ve službách římských králů a císařů, mezi něž patří patrně i misijní cesta k Luticům a návštěva královského dvora v Uhrách. Nicméně Vintířův tradovaný podíl na založení uherského kláštera v Bakonybélu je pochybný. Na jaře 1040 odešel, patrně v souvislosti s tažením Jindřicha III. do Čech, z Rinchnachu do poustevny ležící vysoko v horách v Dobré Vodě u Hartmanic. Po Jindřichově porážce v bitvě u Domažlic v srpnu 1040 zajistil bezpečný odchod saskému vojsku, které operalovalo v okolí severočeské Bíliny. Zemřel 9. října 1045 v pověsti svatosti. Tehdejší břevnovský opat Meginhart ho dal pohřbít ve...
The presented thesis surveys the life and medieval cult of one of Bohemian patrons - St. Gunther. Gunther was a member of powerful Thuringian noble family named the Sizzons. He decided to be a monk under the influence of Abbot Gotthard of Hersfeld in 1005. After a novitiate in the Bavarian Abbey of Niederaltaich he became for a short time a provost in Thuringian Göllingen, but his local activity ended soon in fiasco. Therefore he returned to Niederaltaich and after that into a hermitage which he founded in Rinchnach in the Bavarian Forest. Here he lived with a small community untill 1040. He engaged first of all in colonization of the surrounding lands and in building of roads. Besides these he took also diplomatical journeys in the service of Roman kings and emperors. He might also have been involved in a mission among the Lutici and a visit at the royal court in Hungary. In the spring 1040 he left Rinchnach , probably in context with the expedition of Henry III to Bohemia, to enter a hermitage high in the mountains in Dobrá Voda near Hartmanice. After Henry's debacle in the battle at Domažlice in August 1040 he ensured a safe departure of Saxonian army, which operated in the neigbourhood of the North--Bohemian Bílina. He died on 9th October 1045 in the reputation of sainthood. The contemporaneous Abbot...