Morfologie zlomenin v oblasti hlezna-její vliv na typ zlomeniny a výsledky léčby

Abstract

Ankle fractures can be serious and complex injuries with variable prognoses. In our department, ankle fractures are the third most common fracture behind fractures of the distal radius and the proximal femur. Ankle fractures present with considerable variability with regard to the extent of injury to bones and ligaments, with each injured structure requiring appropriate treatment. We analyzed a group of patients that were surgically treated, in the Orthopedics and Traumatology Clinic, 3rd Medical Faculty of Charles University, for ankle fractures, with a particular focus on the epidemiological, clinical, and morphological parameters of the fractures. Our objective was to supplement existing information regarding the morphology of ankle fractures. Furthermore, we wanted to experimentally verify certain aspects related to ankle fractures. Our first step was to focused on the structure of cortical and cancellous bone in the fibula by carrying out a biomechanical study of the distal fibula after treatment with various types of fixation. The structure of fibular cortical bone was analyzed, using superficial sections, from dry preparations of a human fibula. By rubbing Indian ink into polished sections of cortical bone, we were able to visualize both the direction and organization of the central vascular...

Souhrn Zlomeniny hlezna představují komplexní poranění s různou prognózou. Ve statistikách našeho pracoviště zaujímají dlouhodobě třetí místo za zlomeninami distálního radia a proximálního femuru. Nacházíme u nich velkou variabilitu poranění kostních i vazivových struktur, která vyžadují odpovídající řešení. Provedli jsme analýzu souboru pacientů operovaných na Ortopedicko-traumatologické klinice 3. LF UK a FNKV pro zlomeninu hlezna se zaměřením na epidemiologické, morfologické a klinické parametry. Cílem bylo doplnit informace v problematice uspořádání zlomenin hlezna. Dále jsme si chtěli experimentálně ověřit některé aspekty týkající se zlomenin hlezna. Jednak jsme se věnovali struktuře kortikální a spongiózní kosti lýtkové kosti a provedli jsme biomechanickou studii oblasti distálního konce fibuly po jejím ošetření různými typy osteosyntézy. Struktura kortikální kosti byla analyzována na suchých preparátech lidské lýtkové kosti metodou povrchových výbrusů. Vetřením tuše do vybroušené kortikální kosti jsme zobrazili směr a uspořádání sítě centrálních cévních kanálů a získali reálnou představu o prostorovém průběhu osteonů. Ten je adaptován na vnější zatížení tak, že výsledné uspořádání je optimální k přenosu mechanického zatížení. Pomocí μCT vyšetření jsme se snažili popsat uspořádání trámců spongiózní...