Koncept řádu v antické filosofii a dramatu

Abstract

Prvotní předpoklad, který měl vést vymezení role řádu v antické filosofii a dramatu, byl realizován prostřednictvím děl Aristotela, rozborem tragédie od Sofokla a Euripida v komparaci s komedií od Menandra. Řád byl postupně vymezen ve vztahu k mýtu, v metafyzickém a etickém smyslu. Ukázal se také jeho vztah estetice, kde se vyjevuje jako jakýsi model pro výstavbu dramatu. Rovněž ho můžeme zachytit v tragédii a komedii, kde se konkretizuje v podobě nejvyššího zákona. Lidskou bytost zabývající se v mýtem, může svým způsobem považována za "filosofa", který se osobitým způsobem snaží popsat dění ve světě, jež ho obklopuje. Jeho pochopení všech souvislostí je však do značné míry naivní, protože přírodní jevy a zákonitosti vykládá prostřednictvím antropomorfních představ. Mýtus vypovídá o tom, že svět kolem nás je plný záhad, které dokážeme v rámci vlastního uspokojení ne vždy zcela úspěšně vyřešit. Teprve pozvolna se údiv člověka transformoval ve schopnost odpovídat na otázky, které před něj staví příroda, bez pomoci božského zásahu do lidského světa.

Prvotní předpoklad, který měl vést vymezení role řádu v antické filosofii a dramatu, byl realizován prostřednictvím děl Aristotela, rozborem tragédie od Sofokla a Euripida v komparaci s komedií od Menandra. Řád byl postupně vymezen ve vztahu k mýtu, v metafyzickém a etickém smyslu. Ukázal se také jeho vztah estetice, kde se vyjevuje jako jakýsi model pro výstavbu dramatu. Rovněž ho můžeme zachytit v tragédii a komedii, kde se konkretizuje v podobě nejvyššího zákona. Lidskou bytost zabývající se v mýtem, může svým způsobem považována za "filosofa", který se osobitým způsobem snaží popsat dění ve světě, jež ho obklopuje. Jeho pochopení všech souvislostí je však do značné míry naivní, protože přírodní jevy a zákonitosti vykládá prostřednictvím antropomorfních představ. Mýtus vypovídá o tom, že svět kolem nás je plný záhad, které dokážeme v rámci vlastního uspokojení ne vždy zcela úspěšně vyřešit. Teprve pozvolna se údiv člověka transformoval ve schopnost odpovídat na otázky, které před něj staví příroda, bez pomoci božského zásahu do lidského světa.