Benediktova kniha - Řehole západu

Abstract

Summary: Tématem této práce je dílo v podobě mnišské řehole, která měla značný vliv na celý křesťanský svět, zásadně přispěla k formování spirituality klášterních společenství, ovlivnila evropskou kulturu, a která i dnes má čtenáři mnohé co říci. Autorem je, jehož jméno přijala ve svém názvu i řehole, svatý Benedikt z Nursie. Pro značný vliv tohoto díla na utváření následných dějin mnišství, právem je Benedikt označován Otcem západního mnišství. První část práce představuje Benediktovu řeholi, poukazuje na dobu vzniku, v níž již byly jisté základy společného mnišského života, které však ještě neměly pevné ukotvení. I přes existenci jiných řeholí si Benediktova řehole díky své jasnosti a stručnosti získala pevné místo a výslunní postavení. Druhá část se zabývá předlohou, která hrála významnou roli při sepisování Benediktovy řehole, jíž je dílo anonymního autora s názvem Regula Magistri. Benedikt z ní převzal velké množství předpisů, jiné upravil a jiné záměrné vynechal. Striktní znění Regula Magistri zmírnil vědom si lidské slabosti a příkazy prodchl láskou. Třetí část práce, svým obsahem nejdelší, zpracovává duchovní rozměr a odkaz řehole, který usiluje o následování Krista. Benediktovy nástroje dobrých skutků udaly strategii boje, která ústí v obnově lidské důstojnosti a naplňování "Imago Dei". Tyto...

Summary: The thesis focuses on a piece of work in the form of a monastic rule which considerably influenced the whole Christian world, significantly contributed to the formation of spirituality of monastic communities, shaped the European culture and has much to say even today. The rule derives its name from its author, St. Benedict of Nursia. Given the considerable impact of his work on shaping the subsequent history of monasticism, St. Benedict is rightly called the Father of Western Monasticism. The first part introduces the Rule of Saint Benedict (Regula Benedicti). It refers to the period of its creation when certain common foundations of monastic life existed but lacked any solid anchoring. Despite the existence of other monastic rules, the Rule of Saint Benedict became the leading one thanks to its clarity and brevity. The second part deals with the Rule of the Master (Regula Magistri), an anonymous collection of monastic precepts which played a significant role as a source material for the Rule of Saint Benedict. St. Benedict took a large number of rules from it while he edited some of the original rules and intentionally omitted others. He moderated the strict text of the Rule of the Master since he was aware of human weakness. He infused the precepts with love. The third part, the longest in its...