Politika EU na posílení konkurenceschopnosti a její výsledky

Abstract

Uplynuly již více než dva roky od okamžiku, kdy si 15 členských zemí EU určilo nový strategický cíl: "stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa, založenou na znalostech, schopnou dosahovat udržitelného tempa růstu, vytvářet více kvalitnějších pracovních míst při zachování sociální souržnosti", a to vše během následujících deseti let. Tato práce představuje první výsledky jejich snah. První část je věnována stručné charakteristice hospodářské situace v 90. letech minulého století. Následuje rozbor výsledků summitů EU v Lisabonu, Stockholmu a Barceloně, během nichž Evropská rada přesně vymezila své cíle i kroky nutné k jejich dosažení. Další pasáž popisuje politiku Evropské komise, jež by měla mít hlavní slovo při definování a provádění konkrétních opatření zaměřených na posilování konkurenceschopnosti EU. Třetí kapitola ukazuje, jak se různé instituce a mezinárodní organizace pokoušejí "měřit" a hodnotit konkurenceschopnost. Mezi "žebříčky" sestavenými Evropskou komisí, a těmi, jež vypracovala např. UNICE či OECD, nenajdeme mnoho rozdílů. Všechny zkoumají inovace, podnikavost a šíření informačních a komunikačních technologií. Z toho můžeme vyvodit, že politika EU na posílení konkurenceschopnosti se v zásadě zaměřuje tím správným směrem a příčiny jejího stávajícího neúspěchu je třeba hledat jinde. Závěrečná část rozebírá některé faktory, o nichž se předpokládá, že mají výrazný podíl na zlepšování ekonomické výkonnosti země a tím i na zvyšování její konkurenceschopnosti.

It has been more than two years since the 15 member states of the EU have set a strategic objective: "to become the most competitive and dynamic knowledge-based economy in the world, capable of sustainable economic growth with more and better jobs and greater social cohesion", all of this within the next ten years. This paper presents the first results of their efforts. It starts with a short characteristics of the economic situation during the last decade of 20th century. It moves then to the outcomes of Lisbon, Stockholm and Barcelona EU summits where the European Council specified its objectives and steps necessary to achieve it. Next part of this paper describes the policy of the European Commission, which should play a central role in defining measures to promote competitiveness of the EU and in putting them into practice. The third chapter shows how different institutions and international organisations try to "measure" and assess competitiveness. There are not many differences between the scoreboards produced by the European Commission and e.g. by UNICE or OECD. All of them examine innovations, entrepreneurship and diffusion of the information and communication technologies. From this we can conclude that the EU's competitiveness policy concentrates on the right areas and the reasons of its current failure have to be found somewhere else. The final part presents what factors are considered to be the main contributors to country's improving economic performance and thus growing competitiveness.