Economics of constitutional games

Abstract

Economic science depicts constitutions as incomplete multilateral contracts adopted under the rule of unanimity. Following the definition, constitutional economics inquires into the possibility of emergence of a constitutional arrangement as such. Can self-interested rational decision-makers pass approval to an incomplete multilateral contract? In what way do the economising players calculate benefits and costs arising with collective decision-making? Specifically, of available decision-making rules, will they opt for the division of power as an insurance mechanism? These topics are subjects of author's concern. At the outset, the results of non-cooperative game theory illustrate deadlocks of collective dilemmas. As early as in Section One, the simplest version of a constitution is proved to arise, however. This has been possible under specified conditions of credibility; therefore, two models of credibility are constructed. The solution nevertheless holds only for a complete bilateral constitution. In multilateral setting a perfectly specified constitution is unavailable unless external incentives are introduced. In Section Two, a more complicated way to escape the free-riding incentives is introduced. Uncertainty of upcoming collective dilemmas (uncertain parameters of public good production, or uncertain payoffs in games etc.) along with homogenisation of players behind the "veil of uncertainty" are assumed to allow for an incomplete constitution to emerge. This section might explain why a constitutionally approved entity, for example the reconstitutionalised European Union, be ex ante welfare enhancing for all parties.

Ekonomie chápe ústavu jako neúplný kontrakt, které schvaluje více stran pomocí jednomyslnosti. Konstituční ekonomie se zabývá podmínkami vzniku takového ústavního kontraktu. Mohou ekonomicky uvažující aktéři schválit neúplný kontrakt? Jaká ustanovení budou v kontraktu obsažena, konkrétně budou obsahovat dělbu moci? Těmito otázkami se zabývá předložená diplomová práce, která na teoretické rovině vytváří argumenty pro diskusi o ústavě a rozhodování v Evropské unii. V první kapitole jsou identifikovány podmínky, kdy nekooperativní výsledky kolektivních dilemat mohou být zvráceny konstitučním kontraktem. Ukazuji, že na bilaterální úrovni ústava může vzniknout, pokud strany disponují možností kredibilní hrozby. Pomocí dvou modelů uvádím minimální hodnoty takové kredibility. Dále dokazuji, že některé bilaterální dilemata jsou řešitelná i jinými mechanismy, a to kompenzacemi a vyjednáváním o dělbě produktu. Problémem je nicméně multilaterální jednání, kde ekonomicky uvažující strany mají silný podnět stát se "černým pasažérem" kooperace. Ukazuji, že v podmínkách jistoty o podobě sdílených politik k ústavnímu kontraktu nemusí dojít, pokud nejsou přítomny jiné podněty -- koalice, hierarchizace zemí, případně selektivní postihy/odměny pro konkrétní země. Druhá kapitola nastiňuje řešení multilaterálního patu v podobě konstitučního kontraktu. Zavádí nejistotu ohledně pozice hráče a dále nejistotu ohledně podoby výplatní matice. Pro země s averzí k riziku se ukazuje jako racionální přijmout ústavní pravidla, která zajistí kooperaci v případě budoucích dilemat. A to platí při různých předpokladech optimalizace.