Komunikace ve výchovně vzdělávacím procesu neslyšících a zdravotně postižených

Abstract

Předpokladem i důsledkem mezilidských vztahů je vzájemné dorozumívání, sdělování informací, komunikace. Právě komunikace, její způsoby, komunikační prostředky a cesty jsou základem pro vytvoření efektivního lidského společenství. Při pohledu na současnou společnost je jasné, že se tato vyznačuje výraznými rysy mobility a adaptability. Na rozdíl od jednoduché společnosti dávných let, kdy si lidé povětšinou rozuměli kontextem, jsou dnešní lidé v neustálém pohybu, komunikují. Snaha být v nadcházející globální společnosti informací a znalostí úspěšným a plně se začlenit je stále více vyzdvihována.Je však nutné připomenout, že procesy dorozumívání a procesy komunikace nejsou identické. Lze komunikovat aniž by došlo k dorozumění. Verbální komunikace může trpět ztrátou hodnoty (redundance informace), je zde možná její ztráta v informačním šumu, vyvstává i otázka jazykové bariéry a nemožnost kontroly. Souběžně s tímto, neverbální komunikace obohacuje verbální část, vyrovnává negativní dopad redundance informace a v konečném vyznění je komplementárním prvkem celistvosti získávaného obrazu autenticity komunikování a tedy základní charakteristikou komunikujících. Komplexní hodnocenípředávaných informací je významně ovlivňováno i individuálními zkušenostmi.