Čeští a polští historici po 2. světové válce. Vzpomínky, paměti a realita.

Abstract

Kořeny vzájemných vztahů českých a polských historiků můžeme hledat již hluboko v XIX. století. V této době, kdy se začínají formovat základy moderního polského a českého národa, vznikají i obrysy moderní české a polské historiografie. Jako příklad zde můžeme uvést živý zájem otce naší historické vědy Františka Palackého o dění v Polsku, a to zejména v době národních povstání let 1831 a 1863. I když Palacký ke druhému z těchto povstání zaujímal stanovisko ryze negativní a to hlavně díky svému slavjanofilství, rozpoutala se v řadách české inteligence debata, která dostala dění v ruském záboru do středu veřejného života a kromě jiného vyvolala zájem i o dějiny našich sousedů a jejich historickou tradici.

Kořeny vzájemných vztahů českých a polských historiků můžeme hledat již hluboko v XIX. století. V této době, kdy se začínají formovat základy moderního polského a českého národa, vznikají i obrysy moderní české a polské historiografie. Jako příklad zde můžeme uvést živý zájem otce naší historické vědy Františka Palackého o dění v Polsku, a to zejména v době národních povstání let 1831 a 1863. I když Palacký ke druhému z těchto povstání zaujímal stanovisko ryze negativní a to hlavně díky svému slavjanofilství, rozpoutala se v řadách české inteligence debata, která dostala dění v ruském záboru do středu veřejného života a kromě jiného vyvolala zájem i o dějiny našich sousedů a jejich historickou tradici.