Nové biomarkery pro stanovení prognózy po srdeční zástavě

Abstract

Cardiac arrest is an extremely serious condition characterized by global ischemia followed by reperfusion after successful resuscitation and restoration of spontaneous circulation. Despite all advances in current medicine, the prognosis of cardiac arrest survivors remains very poor. One of the major problems in these patients is, therefore, the early and reliable determination of the prognosis that is necessary for choosing the most appropriate diagnostic and therapeutic approach. However, the current possibilities for early prognostication in cardiac arrest survivors remain very limited. The aims of our work were: (i) to study the possibilities of influencing oxidative stress as one of the key pathogenic factors involved in the development of so-called post-cardiac arrest syndrome; and (ii) to determine the prognostic value of copeptin, neuron-specific enolase (NSE) and markers of oxidative stress in cardiac arrest survivors. In the experimental part of the work we used porcine model of cardiac arrest for the comparison of the effects of hypothermia, ischemic postconditioning (IPC) and administration of nitric oxide (NO) on oxidative stress burden and organ damage; we found that neither NO nor IPC did have a superior protective effect over hypothermia. In the clinical part we have in several...

Srdeční zástava je extrémně závažný stav, charakterizovaný globální ischemií, následovanou reperfuzní reakcí po úspěšné resuscitaci a obnovení krevního oběhu. Přes veškeré pokroky současné medicíny zůstává prognóza nemocných po srdeční zástavě velmi špatná. Jedním ze zásadních problémů u těchto nemocných je proto včasné a spolehlivé stanovení prognózy, které je nezbytné pro volbu nejvhodnějšího diagnosticko-léčebného postupu. Současné možnosti včasného určení prognózy jsou však velmi omezené. Cílem naší práce bylo: (i) studium možností ovlivnění oxidativního stresu jako jednoho z klíčových patogenetických faktorů, podílejících se na vývoji tzv. poresuscitačního syndromu, a (ii) zjistit možnosti využití ukazatelů oxidativního stresu, kopeptinu a neuron-specifické enolázy pro časnou predikci prognózy u nemocných po srdeční zástavě. V experimentální části jsme na zvířecím modelu oběhové zástavy srovnávali účinky hypotermie, ischemického postconditioningu (IPC) a aplikace oxidu dusnatého (NO) na hladiny ukazatelů oxidativního stresu a orgánového poškození; zjistili jsme že ani podání NO, ani IPC neměli větší protektivní účinek než hypotermie. V klinické části jsme v několika studiích ukázali, že jak kopeptin, tak především neuron-specifická enoláza, měřená ve specifický čas, nabízejí vysokou...