Terapeutické hrdinství: zjednávání posttraumatické stresové poruchy u válečných veteránů v Bosně a Hercegovině

Abstract

Based on longitudinal ethnographic fieldwork in Bosnia and Herzegovina I trace ontologies of posttraumatic stress disorder (PTSD) and their enactments among veterans of the 1992-1995 war. My aim is to problematize and rethink social constructionists' approaches in medical anthropology that discuss war trauma and PTSD in relation to naturalistic models and treat them as constructed realities not determined by the nature of things. I argue that such a standpoint produces a particular epistemological/ontological side-effect: it allows medical anthropologists to craft a purely social ontology of trauma and PTSD by claiming that the realness of these "constructs" is a result of psychiatric discourse, moral economy of contemporary societies or Western (intellectual, political, and medical) hegemony. Considering the ontology of PTSD as an empirical question I analyze the enactments of PTSD in four settings: the ethnographic genre itself, the organization of war veterans with PTSD in the city of Tuzla, the veterans' welfare system in the Federation of Bosnia and Herzegovina, and Bosnian public arena. I argue that PTSD is practiced as a heterogeneous and multiple reality that cannot be situated solely either in the realm of human organism (and explained by naturalistic models) or society and culture (and...

Na základě dlouhodobého etnografického výzkumu v Bosně a Hercegovině se v této disertační práci věnuji vícečetným ontologiím posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a jejich zjednávání mezi veterány bosenské války v letech 1992-1995. Cílem této práce je problematizace a znovupromýšlení sociálněkonstruktivistických přístupů v medicínské antropologii, které se vymezují vůči naturalistickým pojetím traumatu a PTSD a které poukazují na to, že se jedná o výtvory, které nejsou dány přirozeným řádem věcí. Tvrdím zde, že tato optika sociálněkonstruktivistických přístupů vede k problematickému vedlejšímu účinku, neboť umožňuje stanovit čistě sociální ontologii traumatu a PTSD: to, že pokládáme trauma a PTSD za reálně existující, má podle ní na svědomí psychiatrický diskurz, morální ekonomie moderních společností anebo nadvláda západních kategorií i mocenských praktik, které je stvořily. S ohledem na analytickou citlivost praxiografického přístupu k empirickému zkoumání ontologií, analyzuji zjednávání PTSD v několika dějištích: ve vlastním etnografickém výzkumu a psaní, organizaci válečných veteránů s PTSD v bosenském městě Tuzla, systému veteránského zabezpečení ve Federaci Bosny a Hercegoviny a v bosenském veřejném prostoru. Tvrdím, že PTSD je v těchto dějištích praktikováno jako nestejnorodá a vícečetná...