uk.abstract.cs | Cílem této publikace bylo představit komplexní problematiku oboru public relations, podmínek jeho vzniku, hlavních momentů v historii, klíčových oblastí, analytických metod a nástrojů. K tématu jsem přistupovala v rámci pragmatického paradigmatu, tedy nejen, jak se PR metody a techniky uplatňují a rozpoznat je v komunikaci, ale také jak by je měli občané kriticky reflektovat a vnímat v kontextu společenského vývoje.
Public relations jsou důležitou součástí fungování organizací i celospolečenské komunikace, kterou svou činností a svými tématy ovlivňují a formují. Velmi důležitý je také vzájemný vztah PR a médií, který se proměňuje v souvislosti s nárůstem digitální komunikace a zmenšováním role tradičních masových médií. Vlivem digitální evoluce se změnily mediální návyky příjemců, a konzumace médií se výrazněji rozvrstvila podle věku a dalších sociodemografických charakteristik (příjmu, vzdělání, místa bydliště ad.).
Public relations hrají klíčovou roli při komunikaci se stakeholdery, tedy osobami zainteresovanými v komunikaci. Jsou nedílnou součástí všech typů firem a organizací, včetně neziskových, kulturních, vzdělávacích, vládních apod. Ovlivňují naše životy jednak na makro úrovni, kdy se zapojují do debaty a rozhodování o věcech veřejných (public affairs), včetně legislativních procesů. Ovlivňují ale také naše individuální každodenní rozhodování a postoje, ať již v otázkách spotřebitelského chování, nebo politického rozhodování.
Organizace a firmy ve své komunikaci často využívají různých forem persvaze (přesvědčování), od vytváření příležitostí pro osobní kontakt s organizací formou eventů přes zprostředkovaný kontakt přes média až po využívání expertních doporučení různých odborníků nebo emocionálního apelu celebrit. V dnešní společnosti, kde musíme činit každý den stovky rozhodnutí, mohou právě dojmy a sympatie významně ovlivnit vztahy k organizací či firmě, jejím aktivitám či produktům.
Obor PR je již od počátku svého vzniku spjat nejen s legitimním přesvědčováním, obhajobou vlastních zájmů a práva na existenci, ale jeho součástí byla (a v některých případech stále je) i manipulativní, eticky sporná či jednostranná složka. I v současné společnosti některé státy či organizace vyvíjejí to, co samy nazývají komunikace či prostě informování, přestože se jedná pouze o promyšlenější a technologicky dokonalejší formu propagandy. Stále častěji se setkáváme i s působením zahraniční propagandy či cíleně šířených falešných zpráv, které mohou být součástí psychologických operací.
Nedílnou součástí oboru public relations je i etika. Její hranice a pravidla však do jisté míry záleží i na postojích společnosti i na médiích, které je spoluvytvářejí. Zejména v oblasti digitální komunikace dosavadní legislativní opatření či etické kodexy zaostávají za praxí. | cs_CZ |