Ztělesňovat Krista: Smysl a význam rituálu v 1. Korintským 12-14.

Abstract

Embodying Christ: Meaning and Significance of the Ritual in 1Cor 12-14 This work understands 1Cor 12-14 as a text concerned with early Christian ritual and addresses the question: What does the text of 1Cor 12-14 reveal about the symbolic universe and social implications of this ritual? Early Christian meetings are understood as a complex ritual which has meaning and significance that could be interpreted on the basis of exegeting 1Cor 12-14. Meaning denotes the worldview communicated through it, significance denotes the influence of the ritual on the lives of the believers and their community. As its meaning, three metaphors appear out of the exegesis: a temple in construction, Christ's body with many members, and an image of the Spirit working in believers. These images are being played out, strengthened, and embodied in the ritual action. Apart from communicating the worldview and corresponding values, the significance of the ritual lies in that it creates a space of liminal freedom. Charismata are a dynamic reality and are not bound to particular persons. That is true especially in the case of prophesying and speaking in tongues, which based on analysis of the primary sources are in this work understood as speaking in an inspired state by a person who is being filled with the Spirit. Generally,...

Ztělesňovat Krista: Smysl a význam rituálu v - Tato práce hledá odpověď -14 prozrazuje o symbolickém světě a sociálních implikacích rituálu, o kterém se v něm mluví. Raně křesťanskou bohoslužbu chápe jako základě postupné - významu. Smyslem se míní komunikovaný obraz světa, významem pak vliv popisovaného dění účastníky a jejich komunitu. Jako smysl rituálu vystupují z tři obrazy Kristovo tělo s představa působí ve věřících. Tyto představy jsou v přehrávány, potvrzovány, ztělesňovány. Kromě předávání tohoto obrazu světa a s dění z - , který vytváří. Charismata představují dynamické dění, které není vázané základě analýzy pramenů pochopené jako řeč pronášená okamžiku naplnění Duchem. přitom zřejmě jednalo o modlitby, díkůvzdání a hymny. Praktikování těchto projevů Ducha pak otvíralo prostor, kde každý mohl vstoupit do některé z dění patřily. Po skončení tohoto dění častníci znovu začleňovali do sociálních struktur církevní komunity a vnějšího světa. Toto dění napomáhalo soudržnosti komunity, formování vztahů, utváření -14 tak nenabízí určitý "model" církve, ale spíše obraz komplexní události, kd popisované fenomény (zejména prorokování a glosolálie) přispívají k utváření pohledu na svět a formování křesťanské komunity.