Principy mezináboženského dialogu z hlediska husitské teologie

Abstract

This thesis focuses on the concept of interreligious dialogue from the perspective of Husite theology, maps the contemporary texts of the theologians of the Czechoslovak Church on the topic of non- Christian religions and the practical involvement of this church and its theological faculty in dialogical structures. Represents associations and movements engaged in interreligious dialogue in the Czech Republic. The probe into the theory and practice of interreligious dialogue worldwide and the review of authors dealing with, captures the expert reflection of the subject. The reflection of Husite theology emphasizes the key non-substantial concept of human personality and Christian dogma for the interreligious dialogue. The results of this reflection are formulated in five principles that may help overcome the contradiction between indifferent religious pluralism and apriori claim to the truth by revealing the existential nature of interreligious dialogue as opposed to substantive dogmatics, giving an occasion for discussion of the elementary nature of religion.

Předkládaná práce se zaměřuje na koncept mezináboženského dialogu z pohledu husitské teologie, mapuje soudobé texty teologů československé církve k tématu mimokřesťanských náboženství a praktické zapojení této církve a její teologické fakulty do dialogických struktur. Představuje spolky a hnutí, zabývající se mezináboženským dialogem v České republice. Sonda do teorie a praxe mezináboženského dialogu s přehledem autorů, zabývajících se mezináboženským dialogem ve světě, představuje odbornou diskuzi k tématu. V reflexi husitské teologie akcentuje pro mezináboženský dialog klíčové nesubstanciální pojetí lidské osobnosti a křesťanského dogmatu. Výsledky provedené reflexe formuluje pro teologii mezináboženského dialogu jako principy, které pomáhají překonat rozpor mezi indiferentním náboženským pluralismem a apriorním nárokem na pravdu tím, že odkrývají existenciální povahu mezináboženského dialogu v protikladu k substanciální dogmatice, čímž dávají prostor pro diskuzi o elementární povaze náboženství.