Morfosyntaktické vlastnosti českých vokativních frází

Abstract

Tento článek se věnuje vybraným specifikům českých vokativních frází, a to především z morfosyntaktického pohledu. Cílem je jednak nastínit základní charakteristiku českých vokativních frází, jednak tyto charakteristiky začlenit do širšího kontextu dalších jazyků. Článek nahlíží na vokativní frázi jako na diskurzový argument, který má některé vlastnosti shodné s argumentovou DP, zároveň je ale v mnohém unikátní. Studie je rozdělena do tří částí. Nejprve vykládá obecnou problematiku studia vokativních frází. Následuje část, kde je na češtině popsána syntax českých vokativních frází, mj. různé typy VocP, možné hlavy VocP a problematika koindexace. Třetí celek se týká základních morfologických rysů — tedy na jakých jménech se v češtině objevuje unikátní vokativní morfologie a na kterých nikoliv.

This paper focuses on the morphosyntactic properties of Czech vocative phrases. The aim of the paper is to describe the basic nature of Czech vocative phrases and to integrate the observations into the broader context of other languages. It looks upon vocative phrases as discourse-related structures that behave the same as DP arguments do, with respect to a number of properties. In other respects, however, they differ from regular DPs and exhibit unique behaviour. The paper is organised as follows: the first section provides insight into the general issues of vocative phrases; the second section describes various types of VocP, possible heads of VocP and issues of co-indexation; the third section considers the fundamental morphological features of vocative phrases. It specifically deals with the nature of those Czech nouns that have a distinct vocative morphology.