Sibylliny věštby I-II a VI-VIII, Otázky Bartolomějovy, Novozákonní apokryfy v českém překladu.
Sibylline Oracles I-II and VI-VIII, Questions of Bartholomew, New Testament Apocrypha in Czech Translation.
dissertation thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/11244Identifiers
Study Information System: 18424
Collections
- Kvalifikační práce [1555]
Author
Advisor
Referee
Roskovec, Jan
Radová, Irena
Faculty / Institute
Protestant Theological Faculty
Discipline
Biblical Studies
Department
Protestant theological faculty
Date of defense
20. 6. 2007
Publisher
Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakultaLanguage
Czech
Grade
Pass
Práce je inspirována projektem Centra biblických studií: "Novozákonní apokryfy v českém překladu" (přehled přeložených spisů: E.4). V terminologickém úvodu (A.1) se autor přimlouvá za zachování termínu "novozákonní apokryfy" (Schneemelcher) a odmítá jeho nahrazování termínem "křesťanské apokryfy" (Junod, Markschies). Po několika poznámkách o problematice překladu starověkého textu (A.2) přechází k šesti charakteristickým jevům apokryfní literatury a ilustruje je vždy na vybraném motivu některého apokryfu: textově-kritické problémy ("svatý národ" v první knize Sibylliných věšteb: B.1); kompoziční problémy (pseudo-fókylidovské gnómy převzaté do druhé knihy Sibylliných věšteb: B.2); hromadění biblických odkazů ("Protivník" v Otázkách Bartolomějových: B.3); souběh starozákonních a novozákonních motivů ("pokání před smrtí" ve Zjevení Šadrakově: B.4); biblické a liturgické souvislosti ("eucharistie" ve Skutcích Tomášových: B.5); teologické posuny za proměnami textu ("přímluva za zemřelé hříšníky" ve Zjevení Petrově: B.6). Část C obsahuje komentované překlady příslušných pasáží ze zmíněných apokryfů; ve dvou případech (Sibylliny věštby I-II a VI-VIII; Otázky Bartolomějovy) se jedná o první překlad do češtiny. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Die Arbeit ist durch das Projekt des Zentrums für die biblischen Studien (Prag) "Neutestamentliche Apokryphen in der tschechischen Übersetzung" inspiriert (Übersicht von den übersetzten Schriften: E.4). In der terminologischen Einleitung (A.1) plädiert der Autor für die Erhaltung der konservativen Bezeichnung "neutestamentliche Apokryphen" (Schneemelcher) und gegen die Einführung von den "christlichen Apokryphen" (Junod, Markschies). Nach einigen Anmerkungen über die Problematik der Übersetzung von den antiken Texten (A.2) werden sechs charakteristische Erscheinungen von den Apokryphen behandelt (B) und jeweils an einer apokryphen Schrift illustriert: Textgestaltung ("der heilige Volk" in den Oracula Sibyllina I: B1); Komposition (Pseudo-Phocylides in den Oracula Sibyllina II: B2); biblische Parallelen ("der Gegner" in den Fragen des Bartholomäus: B3); alt- und neutestamentliche Anschlüsse ("Buße vor dem Tod" in der Apokalypse des Sedrach: B4); biblische und liturgische Zusammenhänge ("Eucharistie" in den Thomasakten: B5); theologische Verschiebungen hinter den Textveränderungen ("Fürbitte für die gestorbenen Sünder" in der Apokalypse des Petrus: B6). In dem folgenden Teil (C) befinden sich die zu-ständigen Textstücke in der tschechischen Übersetzung und mit Kommentar; es handelt sich dabei in zwei Fällen...