Paradoxní ztvárnění vědce ve vybraném díle Villierse de l'Isle-Adama

Abstract

Dílo Villiers de l'Isle-Adama se vyznačuje ambivalentním vztahem ke svému století, které vešlo do historie jako století Pokroku. Na jedné straně jej přitahuje Věda a její možnosti, na straně druhé zase varuje před Vědou, která se stává novým náboženstvím doby. Autor diagnózu své doby promítá do celé galerie roztodivných postav mužů vědy. Představuje nám vynálezce, jejichž objevy mají ulehčovat a zlepšovat život, ale ve skutečnosti potlačují v člověku vše, co se vymaňuje řádu "zdravého rozumu" společnosti. Další skupinou jsou vědci, kteří nastavují člověka podle měřítek doby, která hlásá umírněnost a léčí jej pomocí "balzámu zdravého rozumu", která je zbavuje takových "přežitků", jako je volání slávy, cti, patriotizmu nebo výčitek svědomí. Ale Villiers jde ve své kritice ještě dál a představuje nám chladné maniaky poznání, pro které má lidský život menší cenu než vědecký objev. Další vědec, který se objevuje ve Villiersovým díle je Tribulat Bonhomet. Na jedné straně je tato postava koncentrátem všeho, co si Villiers představoval pod pojmem "slepý pragmatizmus", avšak představuje zároveň i hrubý obraz toho nejúctyhodnějšího vědce, kterého Villiers stvořil - Edisona z románu Budoucí Eva. Na této postavě nám spisovatel nastiňuje svoji představu skutečné Vědy, která člověka vede k Ideálu místo aby jej ubíjela.

work of Villiers de l'Isle-Adam is significant for the ambivalent relationship to his century which has become known as the century of Progress. On one hand, Villiers is fascinated by Science and its possibilities, on the other hand, he warns against the Science which has become new religion of this period. He projects the anamnesis of his century into a bizzare gallery of men of Science. First, we will see the inventors whose creations should facilitate our life but in reality, they repress everything that goes against the doctrine of the "sane intelligence". The next group of scientists are those who adjust people according to the spirit of the epoch which claims continence. These scientists treat people with the "balm of sane inteligence" helping to get rid off such "anachronisms" as calling of glory or honour, patriotism or remorses. But Villiers goes even further in his criticism and he introduces us cold maniacs of knowledge. For them, a human life is less valuable than the slightest scientific discovery. Next scientists who appear in Villiers's work are Tribulat Bonhomet and Edison. On one side, Bonhomet is the extract of all that Villiers imagines under the term of "blind pragmatism". Nevertheless, he is also an uncompleted esquisse of the most noble representative of Science whom Villiers has ever...