L'image de la jeunesse des années 60 dans les films de la Nouvelle Vague

Abstract

Tak jako je pro někoho film zdroj zábavy či odpočinku, pro jiné je studnou inspirace a nových myšlenek, brána otevírající cestu novému poznání a zkoumání. V dnešní době má film mnoho podob, jako fikce strhuje naši pozornost počítačovými triky. Vysoko rozpočtové snímky se snaží o nemožné, co nejvíce ohromit a uchvátit. Ale kde je realita - skutečno? Co nám takovýto fiktivní snímek nabízí? Kam se vytratilo kouzlo příběhu, narace a um zachytit obraz dané doby? V mé diplomové práci jsem se právě reálným obrazem doby ve filmu zabývala. Konkrétně obrazem mládeže ve filmech francouzské Nové Vlny. Film se stal ve Francii na konci padesátých let opravdovým fenoménem. Vznikalo stále více filmových klubů a spolků. A mladí lidé filmem opravdu žili. Jak vypovídá statistika z roku 1957 o návštěvnosti kin a knihoven prokazují, že došlo výraznému nárůstů mladých diváků ve věku 15-24 let až na 47% oproti čtenářům, kteří představovali pouze 17%. Avšak ne každý byl přívržencem filmové tvorby režisérů dané doby a poměrně brzy přichází z řad filmových nadšenců první ohlasy kritiky napadající tradiční "film otců" ("cinéma de papa"), režisérů Jeana Delannoy, Clauda Autant-Lary nebo René Clémenta. Mladí kritici výrazně upozorňovali na to, že filmové snímky dané doby postrádaly "reálno" a skutečný příběh. Byli přesvědčeni, že cílem...

La Nouvelle Vague s'est constituée en mme temps que la Ve République qui a procédé une réorganisation du statut de la culture en créant un ministre spécifique. Et c'est cette époque que la marée des jeunes critiques du Cahiers du cinéma a apporté un nouveau souffle dans le cinéma français. La Nouvelle Vague était une attitude, le désir profond d'un groupe de jeunes réalisateurs de produire des oeuvres la fois personnelles et nouvelles, une ambition trs grande sans doute, mais qui en France dans les années 60 a permis une renaissance extraordinaire. Pour certains critiques français, il s'agit mme de la plus importante révolution dans l'histoire du septime art. Nous avons découvert que, grâce aux films des nouveaux cinéastes, la cinématographie française a vécu un renouvellement des cadres et des méthodes de production, la modernité technique et la liberté dans le choix des sujets et dans le montage, le rajeunissement des dialogues et du jeu d'acteur. Entre 1958-1962 une centaine de nouveaux cinéastes français réalise leur premier film. La plupart d'entre eux ne percera pas, et leur carrire ne durera que le temps de la nouvelle vague, emporté par le reflux vers d'autres horizons. Nous pouvons considérer ce mouvement comme « un tourbillon », une courte période pendant laquelle une transformation de la vie...