Nekamenujte proroky aneb pěvci jsou jak ptáci. K myšlence umělecké avantgardy ve vztahu k dnešku

Abstract

V úvodu své diplomové práce jsem uvedl, že mým úkolem je zjistit srovnáním, zda meziválečná umělecká avantgarda uhynula spolu s takzvaným koncem moderny, a pokud ano, zda-li se některé její části neuchovaly až do dnešních dnů. V průběhu práce jsem několikrát uvedl (viz. kapitola Avantgarda a současnost), že samotný "konec avantgardy" jako hnutí po druhé světové válce, je spíše specifikem východního politického bloku a souvisí s ničivým vlivem druhé světové války, jejíž likvidaci avantgardy dokonal řízený nástup socialistického realismu.

This thesis deals with the problem of the hypothetic disappearance of artistic avant-garde as a movement after the World War II. As far as the west block is concerned, the author shifts this disappearance up to the era of postmodernism and as for the east block, he describes its attenuation as a result of the witch-hunt associated with that particular regime (largely, it was Karel Teige's case) and its consequential transition to the underground. Following the artistic personalities of Vladimír Boudník and Egon Bondy, he illustrates continuation of the avant-garde ideas in our country for far longer than up to the end of the World War II. He proves the fact that these ideas continued in the West even after the World War II. by an example of Conference of Free Artists in Alba (Italy) and Situationist International, the activity of the latter still has not been much noted in our country.