Pojem cizoty v díle Julie Kristevy
The concept of foreignness in the work of Julia Kristeva
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/148315Identifiers
Study Information System: 222018
Collections
- Kvalifikační práce [6714]
Author
Advisor
Referee
Marcelli, Miroslav
Faculty / Institute
Faculty of Humanities
Discipline
Electronic Culture and Semiotics
Department
Programme Electronic Culture and Semiotics
Date of defense
10. 9. 2021
Publisher
Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studiíLanguage
Czech
Grade
Excellent
Téma cizoty se u Julie Kristevy objevuje explicitně i implicitně v různých variacích - jakožto setkání s jinakostí, neredukovatelný prvek subjektivity i afekt, který toto setkání doprovází. Kristeva jej rozvíjí na pozadí svébytné teorie subjektivity, potažmo diskurzivity, kterou ve svém díle předkládá. Ta je dle ní založena na křížení dvou nesouměřitelných modalit procesu značení: sémiotična a symbolična, přičemž prvnímu jmenovanému rozměru přisuzuje potenciál rozvracet ten druhý. Bude to právě motiv cizoty, který se v práci pokusíme představit jakožto pojící linii Kristeviných zdánlivě fragmentárních úvah o básnické řeči, ženské subjektivitě nebo zkušenosti mateřství. Téma cizoty tak nastíníme přinejmenším jako jeden ze stěžejních momentů, skrze který můžeme Kristevino myšlení (a teorii diskurzivity/subjektivity) chápat jako konzistentní, ať už se její psaní pohybuje na poli psychoanalýzy, literární vědy nebo politické filozofie. Klíčová slova: Julia Kristeva, sémiotično, symbolično, cizota
The theme of strangeness has appeared in Julia Kristeva's work both explicitly and implicitly in various forms - as an encounter with otherness, a nonreducible element of subjectivity as well as affect which accompanies this encounter. Kristeva elaborates the concept of strangeness on the background of her own theory of subjectivity, hence discursivity, which is presented in her work. According to her, it is established on the intersection of two incommensurable modalities of the signifying process: the semiotic and the symbolic, while she attributes potential for the former to distort the latter. It is the motive of strangeness that we endeavour to present in the thesis as a connecting line of Kristeva's ostensibly fragmentary reflections on poetic language, female subjectivity or motherhood experience. The theme of strangeness is then outlined as at least one of the key moments through which it is possible to recognize the consistency of Kristeva's thinking (as well as her theory of discursivity/subjectivity), regardless of whether her writing appears at the field of psychoanalysis, literary criticism or political philosophy. Keywords: Julia Kristeva, semiotic, symbolic, estrangement