Příslib bohatství a smysl politiky (ke vztahu ekonomické a politické sféry u Hannah Arendtové)

Abstract

This paper focuses on the topic which is not so often reflected - the relation between the political and economical sphere in the thought of Hannah Arendt. This relation is usually considered to be unambiguous, as in the old Greek political thought: the political belongs to the sphere of freedom, the economical, on the contrary, to the sphere of material providing or necessity, and thus there is a substantial, invincible gap between them. The main thesis of this paper is, that the relation between the political and the economical is by no means assessable to the ancient tradition, but it is strongly determined by the general reflection of the civilization tendencies in the modern age and keeps its validity til nowadays. We follow this thesis in two phases and from two different perspectives. In the first part, Arendt's thought is being interpreted "from inside". Through the analysis of her writings, we try to sum up the main characteristics and distinctions of her economical-political thought. We start with the often neglected and never finished, but important work What is politics and continue with three historical moments, which are crucial for understanding of this relation by Arendt: the old Greek political thinking, the modern age with Marx as its prominent thinker and american Fathers as founders of...

Tématem této práce je vztah mezi politikou a ekonomikou u Hannah Arendtové. Hlavní tezí práce je, že ač je tento vztah výrazně ovlivněn antickým politickým myšlením (politika jako sféra svobody, ekonomika její protipól - sféra nutnosti), není mu zcela poplatný a je do značné míry dán i její celkovou civilizační diagnózou moderní doby. Tato teze je sledována ve 2 fázích a ze 2 perspektiv: nejdříve "zevnitř", výkladem klíčových textů Arendtové a s ohledem na 3 historické momenty pro ni zásadní: athénskou polis, moderní dobu v čele s Marxem a americké otce-zakladatele. Ve druhé části jde o promýšlení Arendtové "zvnějšku", v konfrontaci s neoliberalismem. Jednak si všímáme protikladnosti obou koncepcí (Arendtové jde o to "vzít politiku vážně" - i vzhledem k vládnoucím ekonomickým procesům; Hayekovi naopak o to "sesadit politiku z trůnu" ve jménu maximálního uvolňování spontánního řádu volného trhu), jednak ve světle tohoto promýšlíme další klíčové arendtovské teze: produktivita jako ústřední ideál moderní doby, stát jako pouhá funkce produktivních sil společnosti, socialismus a kapitalismus jako analogické systémy moderního výrobního procesu, jejichž určujícím zákonem je vyvlastňování apod.